Naprogramované světy. Stala se 3D grafika běžnou součástí současné umělecké tvorby?

Našla tvorba nejmladších českých umělců a umělkyň zalíbení v 3D počítačové animaci? I když prolínání grafiky nebo grafického designu s volným umění není žádnou novinkou a umělci často využívali 3D grafiku už v posledním desetiletí, existuje mnoho uměleckých děl, která se bez práce v 3D programech neobejdou. Co toto médium do současného umění přináší? Jedná se o módní vlnu nebo zásadní přelom v přístupu k novým technologiím? Na to se zaměřuje výtvarná kritička Tereza Rudolf.

V pořadu se k těmto otázkám vyjadřuje z odlišných pozic trojice odborníků - historička, teoretička a kurátorka Eva Skopalová, umělec pracující s 3D grafikou a animací Vojtěch Rada a umělec, teoretik a pedagog vyučující v Centru audiovizuálních studií FAMU Martin Blažíček. Jak se Martin Blažíček i Vojtěch Rada shodují, pro mladé umělkyně a umělce je práce v 3D programech mnohdy podobná práci u hrnčířského kruhu. Obojí je technika, kterou je možné se naučit. Rozdíl mezi tím, zda je práce vymodelovaná v rukách nebo na počítači, je pak podle Blažíčka pro generaci jeho studentů vcelku zanedbatelný.

Eva Skopalová, kurátorka aktuální výstavy Rhizomatic Spell v pražské galerii Kvalitář, rovněž podtrhuje přirozenost, s níž jsou počítačová grafika a animace současnými umělci používány. Současně ale zdůrazňuje komplikovanost takové technologie a říká, že se jedná o něco podobně výjimečného jako bylo použití drahých pigmentů ve středověké malbě. Umělci si tak dle Skopalové dobře rozmyslí proč a za jakým účelem chtějí s 3D grafikou pracovat.

Vhodnost používání 3D grafiky zdůrazňuje i Vojtěch Rada, který současně vybírá několik zajímavých historických příkladů jejího použití – jako například průlet sondy Voyager 2 okolo Saturnu, nebo pohled robota v původním filmu Westworld. Zatímco Eva Skopalová připodobňuje současné technologie a jejich vliv na naši každodennost k působení magie, Rada je v tomto ohledu právě s přihlédnutím k historickým technologickým distopiím opatrnější. O tom ostatně vypovídá i jeho umělecká tvorba, vracející se často k fenoménům spojeným s navrhováním fiktivní architektury více entuziasticky.

Když Eva Skopalová mluví o díle původem íránské umělkyně Morehshin Allahyari, jejíž video „She who sees the Unknown: Aisha Qandisha“ („Ta která vidí neznámé:  Aisha Qandisha“) je na výstavě představené, používá zajímavý příměr: „Aisha Qandisha je v džin, který otevírá dveře jiným démonům, aby mohli prostoupit z jednoho světa do druhého“. Skopalová využívá této metafory k přiblížení toho, jakým způsobem dnes nadužíváme technologie jako například telefony, které vnímá právě jako ono médium, které otevírá dveře vjemům, jež do sebe necháváme neomezeně vstupovat.

Martin Blažíček mluví především o způsobech jakým je 3D grafika vyučována v rámci oborů volného umění na pražské FAMU. Současně argumentuje, že se nejedná o něco tolik nového a podotýká, že umělci s 3D počítačovou estetikou pracují již více než desetiletí. Domnívá se, že prvotní fázi ohledávání nového média má zároveň svět umění již za sebou a přicházejí jiné otázky jako je například ohledávání vlastní identity, které se může odehrávat na pozadí počítačové animace, aniž by médium nějak zásadně ovlivňovalo hlavní sdělení takové práce.

autor: Tereza Rudolf
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...