Daniel Raus: Síla poezie
Zašel jsem tuhle do knihkupectví, abych zjistil, že oddělení, které jsem kdysi navštěvoval, se scvrklo na jeden ošuntělý regál. Trochu mě to překvapilo, protože je to velký obchod s tisíci knih. Údiv ale nebyl namístě. Řeč je totiž o sekci poezie, a já přece žiju ve věku zcela jiných žánrů.
Pravda ale je, že nebylo veršotepcům vždycky tak bídně. Starověký poeta měl vliv a často ho brali jako celebritu. Antický Řím jich byl plný, o starém Řecku ani nemluvě. Traduje se například příběh geniálního básníka jménem Archilochos, který byl prý mysli nepokojné a těkavé, sotva mu cosi bylo svaté. Tehdejší kritika ho považovala za největšího spisovatele, hned po Homérovi.
Čtěte také
Archilochos prokázal sílu slova zejména ve chvíli, kdy ho zradil jistý Likambes. Ten mu totiž slíbil za ženu jednu ze svých dcer, pak ji ale dal někomu jinému. Což neměl dělat, protože – jak praví pozdější dějepisec – Archilochos, nemaje prostředku jiného, by se věrolomci pomstil, sáhl k jambům a zbičoval Likamba verši tak ostrými, že otec i dcery, aby posměchu a hanby ušli, radši se života svého zprostili provazem.
Ona vražedná báseň se nedochovala, takže kvalitu jambů nelze posoudit. Byla to ostatně poezie účelová, takříkajíc na jedno použití. Člověk si ale říká, jak vážně se musela brát slova v časech Archilochových, i když je ten příběh nejspíš jenom legenda. Co by asi ten excentrik dělal dnes, v době televize, Hollywoodu, internetu a chytrých telefonů?
Čtěte také
Možná ale právě ona účelovost činí poezii přitažlivou. Vsadil na to před časem americký milionář Forrest Fenn. Byl z Texasu, začínal v armádě, jako letec bojoval ve Vietnamu. Po návratu odešel do Santa Fe v Novém Mexiku a stal se obchodníkem s uměním. Pohádkově zbohatl prodejem soch a obrazů amerických indiánů, v nabídce měl ale taky Modiglianiho nebo Moneta – vesměs falsifikáty.
V 58 letech mu lékaři diagnostikovali rakovinu v konečném stadiu, ze které se vylízal, ale inspirovalo ho to k básni, jež získala fenomenální ohlas. Byla taky účelová. A taky na jedno použití. Zakódoval do ní totiž cestu k pokladu v hodnotě sympatických dvou milionů dolarů.
Čtěte také
Kdesi ve Skalistých horách ukryl truhlici se zlatými mincemi, soškami a drahokamy. Zveřejnil seznam artefaktů a váhu truhlice: deset kilo. Jeho báseň o šesti slokách sice nebyla žádný Shakespeare, ale meditovali nad ní i zálesáci, kteří slovo „poezie“ slyšeli poprvé v životě.
Forrest Fenn ubezpečoval novináře, že poklad skutečně existuje. Tvrdil, že cestu k němu zná jenom on, a že svoje tajemství si hodlá vzít do hrobu. A tak šly na dračku napodobeniny toho pokladu, mohli jste si koupit kopie bronzové truhly z 12. století, která byla sama taky kopií. Forrest Fenn musel čelit vydírání, soudům i hrozbě únosu. Všechno ale ustál. Prohlašoval, že je excentrik, a je na to hrdý.
Čtěte také
Poklad hledaly v průběhu let statisíce lidí, někteří dali výpověď ze zaměstnání, pět jich dokonce přišlo o život. Originální básník se nakonec dožil 90 let. A jen pár měsíců před smrtí se mu ozval šťastný nálezce. Potvrdilo se, že poklad skutečně objevil. Zůstal sice v utajení, ale strhla se pro změnu honba po něm, tentokrát bez veršů. Šlo o studenta medicíny z Michiganu.
Možná to tedy se zájmem o poezii nebude až tak špatné. Jen by to chtělo víc básní na jedno použití, aby se moje oblíbená sekce v knihkupectví zase zvětšila.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
