Daniel Raus: O vesmírném hotelu

Pohled na klidný ohýnek je terapeutický, stejně jako sledování vycházejícího či zapadajícího slunce nebo noční nebe plné hvězd. A tak mě napadá otázka, proč vlastně není představa ráje spojena s krbem a kachlovými kamny? Nevidím důvod, proč by se tam jedno i druhé nemohlo dodat.

Čtěte také

Daniel Raus: O nákupním vozíku

Jenomže ráj má z definice ideální teplotu a vlhkost, síla případného větříku se dá nejspíš nastavit dálkovým ovládáním. Tak od svého záměru upouštím. Ostatně, před časem nás navštívil jistý Američan z jihu Spojených států, kde panují v létě úmorná vedra. Nemohl si vynachválit zdejší podnebí a prohlásil: celá vaše země je klimatizovaná.

Mám sice o klimatizaci trochu jiné představy, faktem je ale jedno: zeměkoule je plná míst s počasím daleko horším než u nás, ve středu Evropy. Ne nadarmo zpíváme: zemský ráj to na pohled. Přesto ani tady ono počasí není skoro nikdy takové, jak má být. Když má pršet, tak neprší, když má mrznout, tak je obleva, když má svítit slunce, tak se nebe zatáhne a na Vánoce zase žádný sníh. Hrom aby do toho, jak se říká.

Vznikl dokonce zajímavý termín: pocitová teplota. To znamená, že je sice hezkých 20 stupňů, ale protože se akorát mírně zvýšila vlhkost a k tomu ještě drobně fouknul větřík, cítíme se, jako by bylo o pět míň. Což nám okamžitě kazí náladu. Nemluvě o tom, že na krku máme klimatickou změnu, která to všechno ještě nejspíš zamotá.

Čtěte také

Daniel Raus: O velkém a malém jablku

Člověk by přesto neměl ztratit ze zřetele závažný fakt, že v rámci vesmíru tady máme ohromnou pohodu. Stačí, abyste si odskočili na nejbližší nebeské těleso, tedy na Měsíc, a čeká vás děs a hrůza. Na temné straně bude mínus 120 stupňů, na měsíčním jižním pólu pak rovnou mínus 240. Na slunečnou stranu si pro změnu nemusíte brát rychlovarnou konvici, protože je tam běžně plus 120 stupňů.

Když tam poprvé vkročili američtí astronauti Neil Armstrong a Buzz Aldrin, bylo víc než 90 stupňů, což je na měsíční poměry docela pohoda, přesto se jejich skafandry musely chladit vodou ze zásobníku, který si nesli na zádech. Nikdo přitom pořádně nevěděl, jak dlouho chladicí systém vydrží, protože na Zemi se tyhle podmínky nedaly dopředu napodobit.

Taky vás tam každou chvíli můžou potkat otřesy měsíční půdy, což je obdoba zdejšího zemětřesení, akorát většinou horší, delší a častější. Mimochodem, jednou z příčin jsou meteority, které měsíční povrch doslova bombardují. Naše rodná planeta Země nic takového nezná, protože letící kamení v atmosféře jednoduše shoří. A když kousek nějakého toho meteoritu přece jenom někde dopadne, vystavíme ho v muzeu jako raritu.

Čtěte také

Daniel Raus: O českém Bullerbynu

Řekněte sami, jestli není Země báječné místo k žití. Předpověď počasí na Měsíci by zněla natolik hrůzně, že by většina lidí okamžitě vypnula rádio. A to jsou ve vesmíru ještě daleko horší místa.

Prohrabuju světélkující uhlíky v krbu. Jdu se podívat z okna, jestli nejsou vidět hvězdy. Jedna mezi mraky vykoukla, ale jenom na chvíli. A tak si prostě a jednoduše užívám další den v luxusním vesmírném hotelu, zvaném planeta Země.