Daniel Raus: O českém Bullerbynu

Ilustrace z knihy Děti z Bullerbynu autorky Astrid Lindgrenové
Ilustrace z knihy Děti z Bullerbynu autorky Astrid Lindgrenové

„Se zuby jsou stále problémy“, říká moudře Lisa, hlavní postavička knihy „Děti z Bullerbynu“. Příběhy sepsala paní Astrid Lindgrenová, která se v nich nenápadně vrací do dětství.

Bullerbyn je totiž osada o třech domech a šesti dětech, jež prožívají nejrůznější dobrodružství. Ono místo ve Švédsku, kde Astrid Lindgrenová vyrůstala, dodnes existuje, akorát se nejmenuje Bullerbyn.

Daniel Raus: O nočníku a čokoládě

Nočník

Nejsem žádný vyznavač cizích slov, i když si myslím, že naše řeč by měla být radši otevřená než zavřená.

Z našeho českého pohledu dlužno dodat, že Děti z Bullerbynu senzačně ilustrovala paní Helena Zmatlíková. Díky ní máte pocit, že malebná osada leží nejspíš někde na českém nebo moravském pomezí. Mimochodem, hned vedle skutečné chaloupky paní Zmatlíkové bydlí můj kamarád Hubert, jeho žena Kateřina a černý kocour Bohoušek. Takže jsem to místo vyfotil. Pro budoucí generace.

Moje dcera totiž na Dětech z Bullerbynu vyrůstala. Ještě neuměla číst, ale už dokonale ovládala jejich příběhy. Což mělo i nevýhody. Při večerním uspávání jsme nemohli přeskakovat, protože každou nepřesnost okamžitě reklamovala. A tak chaloupka, ve které žila skromná paní Helena Zmatlíková, má zvláštní místo mezi mými památnými fotkami.

Abych se ale vrátil k zubům, se kterými jsou stále problémy. Člověk se o ně musí starat, pravidelně chodit na vrtání, občas na trhání, a opomíjet nesmí ani dentální hygienu. Na tu mám naštěstí kamarádku Marušku Horovou, která je ve věku mé dcery a pracuje na mém chrupu odhodlaně. Tipuju, že bude taky odchovaná Dětmi z Bullerbynu. Musím se jí na to přeptat.

Daniel Raus: O starém kalendáři

kalendář

Před pár lety jsem přešel na elektronický kalendář. Pokrok nelze zastavit, ačkoli jsem dlouho vzdoroval a přepisoval adresy, telefonní čísla a důležité údaje, platné i napřesrok.

Tedy, až se to povede. Se zuby je totiž ještě jedna patálie, a sice jednostranná komunikace. Když máte pusu dokořán a stane se z ní pracoviště, kladou se otázky ztěžka. A tak sedím v křesle, zavírám oči, do kterých mi svítí bílá lampa, a napadá mě příběh úplně jiné Marušky Horové.

Je to jmenovkyně, která se narodila dávno před sepsáním příběhů z Bullerbynu, v roce 1931. Chodila do školy v Benátkách nad Jizerou, spolužačka mojí maminky. Bydlela ve vsi, zvané Sedlec. A vyznačovala se tím, že do školy jezdila na koni. Přivázala ho vždycky ke stromu a utíkala na vyučování. Po posledním zvonění zas koně odvázala a hajdy tryskem domů. Skoro jako v Bullerbynu.

Její rodiče měli statek. Jenomže, jak se dostali k moci komunisti, byl jim ten statek trnem v oku. Tak si na něj udělali zálusk. V noci tajně vlezli na půdu a pod seno schovali pušky. Starý Hora slyšel sice podezřelý šramot, vyšel dokonce ven, ale nikoho neviděl. Ráno mu bouchá na okno kontrola, že mají prý udání, a že podle něj se tam schovávají zbraně. Starý Hora povídá: nesmysl. Jenomže oni šli najisto a pušky našli přesně tam, kde je v noci sami schovali.

Daniel Raus: O orloji zezadu

Apoštolové na pražském orloji

Zašel jsem se podívat na orloj zezadu. Klasický pohled zpředu je notoricky známý, zažil jsem ho mockrát, z davu turistů si ho můžete vychutnat každou hodinu, pokud se stařičké soukolí nezasekne.

Hora kroutí hlavou a říká: dyť ani nevím, jak se z toho střílí, v životě sem to nedržel v ruce. Což ovšem komunisty nezajímalo. Statek mu sebrali a dočista ho zničili. Až nakonec propadl zoufalství a otrávil se. Tolik příběh ze starých, zašlých časů.

Maruška Horová dokončuje moji dentální hygienu. Na pár měsíců bude zase pokoj. Vyplachuju pusu a ptám se na ten Bullerbyn. Samozřejmě, že ho zná. A tak vesele cituju Lisu, loučím se, odcházím a přemýšlím o zvláštní věci. Jako bych v naší zemi chvílemi taky slyšel takový podivný, podezřelý šramot.