Daniel Raus: O losu, který nevyhrál

2. říjen 2018
051_tutovka-los_h8j__171122-174035_miz.jpg

Náš svět je zoufale nespravedlivý. Což je známá věc a já nepodléhám iluzi, že se mi do konce týdne povede s tím něco zásadního udělat.

I když pár nápadů, nebo řečí politiků „pár pozměňovacích návrhů“ bych v tomto ohledu měl. Věřím ostatně na Boží mlýny, posílám jim občas vlastní doporučení. Jen, jak známo, nebeská administrativa má na všechno spoustu času. Bohužel. Takže nespravedlnost světa je mi stejnou realitou jako to, že jedno víno je lepší a druhé se nedá pít.

Musím ale dodat i malou pochybnost. Jestli náhodou není ona nespravedlnost občas potřebná, ba dokonce nutná. V ruce držím totiž los, který zase nic nevyhrál. Naděje jsou zmařeny, hodnota papírku nulová.

Daniel Raus: O síle paradoxů

Nejnovější ruský tank T-14 Armata

Každá doba má svoje paradoxy. Ta dnešní zdá se mi býti zajímavá hlavně křehkou stabilitou.

Ale představte si, že kdesi opodál drží někdo v ruce podobný papír, jenomže s miliardovou hodnotou. Přitom jeho los a ten můj se od sebe prakticky neliší, až na drobnou kombinaci čísel, jakousi „losí DNA“. Jinými slovy: je pravda, že bez nespravedlnosti losů by celá hra vůbec nemohla existovat. Ať mi ale někdo vysvětlí, proč ten člověk vyhrál a já zase nic. Aneb, jak praví Komenský: Nikomu není tak šťastná hodina, aby někomu nešťastná nebyla.

Nenechám se přesto znechutit. Štěstěně musí jít člověk naproti, jak tvrdili staří Římané. Zase koupím další los. Pamatuju si ostatně starý vtip o skrblíkovi, co se pořád modlí, aby vyhrál první cenu v loterii. Modlí se tak usilovně a tak dlouho, že se před ním zjeví anděl a povídá: mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu, kterou chceš jako první? Skrblík říká: tu dobrou. Anděl na to: dobrá zpráva je, že cenu v loterii skutečně vyhraješ. A co je ta špatná zpráva? ptá se s obavou skrblík. Špatná zpráva je, že ten los si musíš koupit za svoje.

Zajímavé je, že nespravedlnost vtrhla i do světa umění. Stavidla zvedl hlavně jistý Marcel Duchamp, když začal vystavovat běžné předměty jako umělecká díla. Třeba pisoár nebo sušičku lahví. Traduje se příběh, spojený s vystavením dřevěné stoličky. Jízliví novináři položili tomuto (tehdy už slavnému) umělci rafinovanou otázku, jaký rozdíl vidí mezi levnou stoličkou v krámě a jeho drahou stoličkou na výstavě. Duchamp odpověděl svým způsobem geniálně. Řekl: rozdíl je v tom, že tuhle jsem vybral.

Daniel Raus: O světě motorek

Když šílenec ve skrčené poloze prosviští nebezpečně kolem, označuju ho nevlídným termínem „dobrovolný dárce orgánů“

Zazvonil mi tuhle kdosi u dveří. Jdu otevřít a co nevidím. U branky stojí příšera jako vystřižená z akčního filmu.

Promítlo se to pak do samotné definice umění, zvaného „readymade“. Sepsal ji v roce 1938 jeho kamarád André Breton, francouzský spisovatel a protagonista surrealismu, mimochodem později taky komunista, který byl vyloučen ze strany. Dovolil si totiž kritizovat soudruha Stalina. Podle jeho definice je „readymade“ prachobyčejný předmět, který byl vynesen mezi důstojné artefakty umění pouhou volbou umělce. Jinými slovy, když je božské tvořit, proč by nemělo být božské vybírat mezi dávno vytvořeným? Tisíce vynechaných stoliček a pisoárů ať se jednoduše smíří s osudem.

A tak los, který nic nevyhrál, házím do koše. S osudem je smířen a já doufám v lepší příští. Možná se mi jednou zjeví anděl a řekne: mám pro tebe špatnou a dobrou zprávu. Špatná je, že už si žádný los nikdy nekoupíš. Ale dobrá je, že jsi zván na nejlepší víno, jaké může kdo ochutnat.

Soudím, že nespravedlnost světa mě v tu chvíli nadobro přestane trápit.

Spustit audio
autor: Daniel Raus