Daniel Raus: O dobré terapii

Říká, že když zkusíte napsat písničku, má to léčivý efekt. Je to jako zajít k psychiatrovi a nechat tam všechny trable. Navíc, když je písnička hotová, máte právem pocit, že jste udělali něco pozitivního.

Čtěte také

Daniel Raus: O příběhu z prádelní šňůry

Stojí za zmínku, že sir Paul je od počátku zastáncem očkování. Hned, jak to šlo, nechal si píchnout injekci jako jedna z prvních superhvězd. Což agentura Reuters doprovodila v titulku názvem jedné z jeho slavných písní z období Beatles: „I feel fine“, tedy „Cítím se skvěle“.

Před rokem vystoupil také na onlinovém koncertu s názvem „Jeden svět – Spolu doma“. Celá ta bohulibá atrakce trvala 8 hodin a Lady Gaga ji označila jako „zamilovaný dopis světu“. Rockové hvězdy hrály ze svých pokojů ostošest a Rolling Stones na stará kolena předvedli, že jim to i na onlinu báječně šlape.

Cílem akce byla psychická podpora všem, kdo jsou izolovaní od ostatních. Dosáhla se obří sledovanost, 300 miliónů diváků ve 180 zemích. A vybralo se 128 miliónů dolarů na vývoj vakcín a pomoc zdravotníkům. Sir Paul ve svém vstupu zmínil svoji matku, která za války působila jako zdravotní sestra a zemřela, když mu bylo čtrnáct.

Čtěte také

Daniel Raus: O dlouhé písni

Vraťme se ale k jeho terapii psaním písniček. Aby byla každému dostupná, poskytl návod s tím, že je to neuvěřitelně jednoduché, což ostatně tvrdil i v řadě rozhovorů před covidem. Základní metodou je, že nesmíte mít žádnou metodu. Musí to být ryze tvůrčí proces, kde nic není předem dané. Jako kdybyste byli ve vesmírné černé díře, nikde pranic neexistuje, a vy začínáte tvořit.

Řečeno prakticky, sednete za piano nebo si vezmete do ruky nějaký hudební nástroj, začnete hrát třebas jenom jeden tón, a pak už jen čekáte, kam vás to zavede. Vydali jste se totiž na neznámou cestu, kde stačí následovat múzy. S Johnem Lennonem podnikli takových výprav spoustu a vždycky – po dvou nebo třech hodinách – z toho byla písnička.

Je tady ovšem jedno smrtelné nebezpečí. Nahrávátka v podobě rekordérů, kazeťáků a dneska mobilů. Paul McCartney a John Lennon psali písničky v dobách, kdy nic takového neexistovalo. Museli si všechno zapamatovat, což prý bylo bezva. Říkali si: pokud to do zítra zapomeneme, tak to nebylo dobré. Jak můžeme chtít po fanoušcích, aby si něco pamatovali, když to sami nedokážeme? Jinými slovy: nahrávátko ve vaší kapse je úhlavní nepřítel úspěšné terapie.

Čtěte také

Daniel Raus: O nejlepší reklamě

V jednom z rozhovorů Paul McCartney taky zmínil, jak se kdysi ve studiu pracovalo. Měli jste 3 hodiny, během kterých se nahrály dvě písně. Například Yesterday a Michelle. Pak byla hodina na oběd a odpoledne další tři hodiny a další dvě písně. „Bylo to rychlé a šílené,“ dodal doslova.

Takže k jeho léčivému doporučení. Nevím, jak jste na tom na sklonku doby covidové. Pokud by se vám menší terapie šikla, možná stojí za pozornost hozená rukavice Paula McCartneyho. Zjistíte, jak je to psaní písniček jednoduché a účinné. A kdyby ne, tak se kvůli tomu v té vesmírné černé díře vůbec netrapte.