Dalibor Tureček: Obraz Čechů mimo domov
Úvahy v autorské interpretaci z pera literárního historika. O literárním obrazu českých migrantů v polovině 19. století.
Poslouchejte na Vltavě 10. a 11. března 2016 vždy v 15:05. Po odvysílání se úvahy objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.
Slovo domov je přehledným, radostně idylickým pojmem. Tedy pokud jím myslíme zázemí dobře fungující, pokud možno tradiční rodiny. Třeba jako v Babičce Boženy Němcové. Jakmile tento prvotní okruh významu překročíme, může se věc jevit podstatně jinak. Vzpomeňme jen na neblahé slovní spojení dětský domov, příznačně zkracované vypuštěním klíčového podstatného jména na nelibé a obsahově hrůzyplné „děcák“.
Stejně problematické může být, pokud se slovem domov pokusíme pojmenovat širší společenství, než jakým je rodinné či úzce místní zázemí. A právě tato operace „hledání externí dimenze domova“ se stala jednou z klíčových v době budování české moderní národní identity, od počátku devatenáctého století.
Z této úvodní myšlenky vychází dvě úvahy literárního historika Dalibora Turečka, v nichž se zamýšlí nad literárním odkazem českých migrantů v polovině 19. století. První z nich nazval Zašlá česká sláva, tu druhou pak - s odkazem na hru J. K. Tyla - Lesní panna a země zaslíbená.
Autor: Dalibor Tureček Režie: Zdeněk Kozák
Natočeno v Brně.
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Karel Čapek: Bílá nemoc. Slavné protiválečné drama na obranu denně pošlapávané humanity
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Pavel Molek: Křižovatky. Drama o osudu Aloise Kříže, symbolu kolaborantství za protektorátu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.