Chvála ženy

Když čteme příběh napodruhé a napotřetí, začne se nám otevírat a dostaneme se do dramatu vztahu muže a ženy; když jej čteme napodesáté, zdá se nám možná pronikavější, než všechny soudobé psychologické příručky o manželství dohromady.

Předně, čtěme jej jak příběh, bez otázek, zda Bůh existuje nebo neexistuje, čtěme jej tak, jak se nám dává, ne jako pokus o učebnici biologie ani jako pokus o mýtus vzniku člověka. Když bychom četli příběh od úplného začátku, slyšíme jako refrén, který se opakuje znovu a znovu, po každém dni stvoření že „Bůh viděl, že je to dobré“, můžeme přeložit „Bůh viděl, že je to krásné“; řečtina to má podobně, kosmos znamená řád, ale i šperk.

Kosmetika a kosmos mají stejný slovní základ. Stvoření ženy začíná tím, že nikoli Adam, ale Bůh sám, říká „není dobré, aby člověk byl sám“. Je to zvláštní, je to první místi v bibli, kdy je řečeno, že něco není dobré. Pro člověka se tedy hledá pomoc, jemu rovná. Je zřejmé, že Adam nepotřebuje společníka k metafyzickému dialogu, to by Bůh mohl stvořit druhého Adama, jenomže přichází žena, Adamův protipól, se vším napětím, včetně sexuálního.

Nyní pozor, žena bude především „jemu rovná“ a berme prosím v úvahu, kdy tento text vznikl, a dále, slovo pomocník používá žalmista, když mluví o tom, že Bůh je mým pomocníkem. Pomocník tedy není au-pair, je to někdo, kdo pomáhá mně a komu pomáhám já. Pak přichází scéna stvoření ženy z Adamova žebra a Adam po procitnutí volá: toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla, ať se nazývá manželkou, neboť z manžela je vzata.

V těchto slovech je ale již skryto drama. Předně, Adam své manželce nedává jméno, je to jen manželka, generický název, jedna z množiny. Adam možná v tuto chvíli svou manželku ani nebere vážně, je to pro něj jen jedno přeměněné žebro, extenze jeho těla. Eva dostane své jméno až mnohem později, ve scéně vyhnání z ráje, a v téže chvíli dostává své jméno i Adam, do tohoto okamžiku to byl jen ha ádám, člověk.

Muže totiž definuje žena, a žena je zase definována mužem, a dokud jeden nemá jméno, nemá jej ani druhý. Za další, Adam sice propuká v chvalozpěv, jenomže svou manželku neosloví. Ani zde, ani kdykoli jindy. Zvláštní věc: Adam s Evou si v bibli nevymění jednu jedinou větu. Eva mluví s hadem, s Hospodinem, pojmenovává své děti ale nikdy s Adamem, oba působí jako dva solitéři, žijící vedle sebe, ale ne spolu.

A ještě jedna věc je skryta mezi řádky. Jak stvoření pokračuje, jsou tvořeny stále dokonalejší a dokonalejší bytosti. Poslední, kdo je stvořen, je žena. Jí stvoření končí. Žena, se svou intuicí, se svou zbožností je tedy vrcholem stvoření, posledním diamantem v koruně stvoření, ona bude obrazem Božím v tom, že, i když v bolestech, bude to ona, kdo bude rodit nový život. Adam může život zplodit, ale nikoli zrodit.

Jestli je zde tedy někdo Božím obrazem, v tom smyslu, že tvoří nový život, je to spíše žena, poslední a vrcholné Boží dílo.