To chce klid

14. červen 2016

Na dnešní den připadá podle Hesel Jednoty bratrské 5. verš z žalmu 37. V překladu Bible kralické zní takto: Uval na Hospodina cestu svou a slož v něm naději, onť zajisté všechno spraví.

Bible je plná výzev k činorodosti, nic nedělat se má jen jeden den v týdnu. Zahálka je matka neřesti a pro také byla křesťanský civilizace úspěšná, že nezahálela a práci postavila na roveň modlitbě.

Citovaný žalmistův výrok však jako by naváděl k nečinnosti: svůj života běh přenech Bohu, spolehni se na něj, on zařídí, co je třeba. Takže jak je to, máme se lopotit, usilovat o vyšší kvalitu našeho vlastního života a nevzdávat snahu o více spravedlnosti a lidskosti ve světě kolem nás? Nebo je snad zbožnější přenechat vše Bohu a nekřížit mu jeho plány?

Za a/ je správně! Činorodý Bůh od nás očekává, že i my budeme činorodí. V souvislosti celého žalmu 37 je význam 5. verše jednoznačný: není to výzva k zahálce, nýbrž rada, jak zjednat klid pro svou duši, když je zneklidněná a zjitřená. Hned verš 1. vysvětluje, o jaký typ zjitřenosti se jedná: „Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle“.

Tedy o závisti je tu řeč, o tom známém sžíravém pocitu, který devastuje duši. Ale pozor, tady se nemluví o banální, nízké závisti, která přeje sousedovi, aby mu jeho koza chcípla. Tady jde o závist vznešenou, která je k nerozeznání od touhy po sociální spravedlnosti.

Předpokládám, že nejsem jediný, koho rozčílí, když se dočte, jak manažeři toho kterého podniku ho přivedli na buben, ale řadu let ke svým pěkným platům pobírali ještě násobně vysoké manažerské odměny. K bezmocné zuřivosti mne dovádí, když slyším, že kdosi byl čehosi ředitelem, bral slušný plat, ale ještě víc vydělal, když po roce svou pozici opustil a domohl se takzvaného zlatého padáku ve výši 13 miliónů.

K odměně za svou práci dostal ještě vyšší odměnu za to, že té práce zanechal! Já tomu člověku asi závidím, ba dokonce mu přeji, aby mu ten padák nějak selhal a on o ty peníze přišel. Jenže nejspíš o ně nepřijde, má dobré advokáty a své lidi v mocenských strukturách. Co s tím?

Tady je každá rada cenná, i ta žalmistova. Žalmista radí: „Uval na Hospodina cestu svou, v něm slož své doufání, on to nakonec nějak vyřídí.“ Samozřejmě, usiluj, seč ti síly stačí, aby zlořády byly napraveny a když nic jiného, tak alespoň hledej a vol ty strany, které boj proti nestydatosti bohatých mají alespoň v programu.

Nejspíš se opět zklameš, oni ti zlovolníci jsou mocnější a chytřejší než ty. Nikdy se však s existencí jejich špatností nesmiřuj. Řekni si spolu s žalmistou: maličko, a bude po zlovolníkovi, i na něj už je nachystána jáma. Odlož hněv a zanech rozhořčení, neškoď svému zdraví, rozčilováním nic nespravíš. Žij svůj činorodý život, žij poctivě a spravedlivě a očekávej na Hospodina, doufej v něho, však on sám bude jednat. Spolehni se, jednou bude líp.

autor: Miloš Rejchrt
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.