České Budějovice

A tak mi přišlo, že být v Českých Budějovicích proklatým básníkem je na rozdíl od Krumlova či Prachatic velmi obtížné. Jsou poklidné a málo dramatické. Podobají se jako většina plánovaných kolonizačních měst Přemysla Otokara II. velké šachovnici, ve které se každý může na chvíli ztratit i najít svou kout. Na městě je velkolepý jeho plán a vůle vyrvat bažinatou krajinu na soutoku Malše a Vltavy podmáčeným lukám a postavit na nich královské město, které se může postavit celému rožmberskému dominiu.

Jihočeští hloubavci, básníci a mystici žili v jižních Čechách v kdejaké podivné díře, ale Budějovicím se vyhýbali. Tábor je silný a problémový, Písek mírný a sentimentální, Krumlov hluboký a možná tragický, ale Budějovice jsou místem, kde si člověk postaví domek, pošle děti do školy a večer jde spát. Není to město šílenců a pitvorných postaviček, ale spořádaných měšťanů, výborných řemeslníků a drobné buržoasie.

Je to město pěkné, ale nudné jako Rakousko. Je tu klid na práci, ale ne na neklid a vznět. Je příjemné se tu zastavit, dát si Budvar a chvíli postát na náměstí. Jedna z nejkrásnějších věcí v celém městě je mírný pahorek, který se skoro neviditelně zvedá od okraje náměstí ke kašně, na jejímž vrcholu drtí Samson lva. Další důležité místo je Dominikánské náměstí s asymetrickou solnicí a klášterem, který navštívil cestou do Vídně Albert Camus. Uvažoval tehdy, že napíše divadelní hru "Budejovice", protože jej lákalo slovo "neřest - vice" skryté v názvu. Jinak: koňka do Linze, loděnice rytíře Lanny, nádherný zelený muž ve freskami pokryté lodi kostela, žádné románské památky (nejbližší v Hosíně), blízkost Hluboké, sůl a dřevo a taky mlhy koncem léta nad mokrými loukami.

Slepé rameno Malše v Českých Budějovicích|foto: Miroslav Tichák

Budějovická průměrnost vyhání surrealisty a proklaté básníky tam, kde jim krása nebo utrpení vyrazí dech - do Jindřichova Hradce, Prachatic, Chvalšin nebo Třeboně. V dláždění nápis: "Generace přicházejí, generace odcházejí, ale země trvá".