České Budějovice
Sedím a čekám na své studenty již sedm hodin. Nejlepší způsob, jak poznávat nějaké místo, je se v něm nudit, protože zvídavá mysl nakonec začne osahávat okolní prostor. Jiná klasická technika kromě znuděného nicnedělání, jak poznat génia loci, je číst si někde na parkáně knížku. Mysl se otevře ději a s dějem do ní vstoupí i okolí. Člověk knihu zavře, ale místo v něm ještě doznívá.
A tak mi přišlo, že být v Českých Budějovicích proklatým básníkem je na rozdíl od Krumlova či Prachatic velmi obtížné. Jsou poklidné a málo dramatické. Podobají se jako většina plánovaných kolonizačních měst Přemysla Otokara II. velké šachovnici, ve které se každý může na chvíli ztratit i najít svou kout. Na městě je velkolepý jeho plán a vůle vyrvat bažinatou krajinu na soutoku Malše a Vltavy podmáčeným lukám a postavit na nich královské město, které se může postavit celému rožmberskému dominiu.
Jihočeští hloubavci, básníci a mystici žili v jižních Čechách v kdejaké podivné díře, ale Budějovicím se vyhýbali. Tábor je silný a problémový, Písek mírný a sentimentální, Krumlov hluboký a možná tragický, ale Budějovice jsou místem, kde si člověk postaví domek, pošle děti do školy a večer jde spát. Není to město šílenců a pitvorných postaviček, ale spořádaných měšťanů, výborných řemeslníků a drobné buržoasie.
Je to město pěkné, ale nudné jako Rakousko. Je tu klid na práci, ale ne na neklid a vznět. Je příjemné se tu zastavit, dát si Budvar a chvíli postát na náměstí. Jedna z nejkrásnějších věcí v celém městě je mírný pahorek, který se skoro neviditelně zvedá od okraje náměstí ke kašně, na jejímž vrcholu drtí Samson lva. Další důležité místo je Dominikánské náměstí s asymetrickou solnicí a klášterem, který navštívil cestou do Vídně Albert Camus. Uvažoval tehdy, že napíše divadelní hru "Budejovice", protože jej lákalo slovo "neřest - vice" skryté v názvu. Jinak: koňka do Linze, loděnice rytíře Lanny, nádherný zelený muž ve freskami pokryté lodi kostela, žádné románské památky (nejbližší v Hosíně), blízkost Hluboké, sůl a dřevo a taky mlhy koncem léta nad mokrými loukami.
Budějovická průměrnost vyhání surrealisty a proklaté básníky tam, kde jim krása nebo utrpení vyrazí dech - do Jindřichova Hradce, Prachatic, Chvalšin nebo Třeboně. V dláždění nápis: "Generace přicházejí, generace odcházejí, ale země trvá".
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
