Bilancování brněnského Buranteatru
Buranteatr patří v současnosti mezi nejzajímavější brněnské scény.
Toto nezávislé divadlo, tehdy pod názvem Divadlo Tramtárie, založili v Olomouci v roce 2003 dva tehdejší studenti Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, Michal Zetel a Jan Šotkovský. Cílem nově vzniklého divadla bylo předkládat divákům silný příběh, který by je dokázal oslovit.
„Ten první impulz byl asi to, že jsme se s Michalem na divadelní fakultě cítili jako outsideři. Protože jsme divadlo chtěli dělat, tak jsme měli pocit, že bychom si ho měli realizovat po svém a ve svém,“ vysvětluje důvody, které vedly k založení Buranteatru, dramaturg Jan Šotkovský. Mladí tvůrci se při vytváření nových inscenací snažili oprostit se od formálních experimentů a upřednostňovat herecké divadlo.
„Po půl roce v Olomouci jsme byli z různých důvodů nuceni ukončit činnost. Podařilo se nám najít pár místních, kteří byli ochotní to divadlo převzít, a protože byli vytrvalejší než my, tak Divadlo Tramtárie prosperuje a má se k světu. Přišlo nám tehdy logické jim tak nechat i název. Vymýšleli jsme název nový a Michal Zetel tehdy přišel s Buranteatrem,“ pokračuje Šotkovský.
Členové někdejší Tramtárie se do Brna nepřesunuli náhodou. Důvodem byla i nabídka spoluzakladatele HaDivadla a dramaturga Josefa Kovalčuka. „Já v té době jsem vykonával funkci uměleckého šéfa HaDivadla a nabídl jsem jim, že by mohli přejít do HaDivadla. Splynout s ním. To ale se nepodařilo. Oni sice do Brna přišli, ale uvnitř HaDivadla to vyvolalo takový odpor, že k tomu splynutí nakonec nedošlo.“
Ani začátky v Brně nebyly pro Buranteatr jednoduché. Členové divadla neměli stálý divadelní prostor, zkoušeli v provizorních podmínkách a chyběli jim dostupné skladovací prostory. V roce 2008 získalo divadlo stálý hrací prostor v podobě nevyužívaného skladu v knihkupectví Knihy Dobrovský. Během druhé sezony v tomto působišti se členové Buranteatru dozvěděli, že jim majitel knihkupectví neprodlouží smlouvu. Nastalo několika měsíční hledání nových prostorů.
Spolupráci nakonec divadelníci navázali s Tělovýchovnou jednotou Sokol, které patřilo Multikulturní a sportovní centrum Stadec na Kounicově ulici. Zde Buranteatr sídlí dodnes. V roce 2013 Michala Zetela na pozici uměleckého šéfa vystřídal režisér Mikoláš Tyc. Od roku 2015 divadlo vede nedávný absolvent JAMU Juraj Augustín. Pod jeho správou se razantně změnilo dramaturgické směřování Buranteatru.
„My nemáme stálý soubor, nemáme stálé inscenační týmy, ale máme okruh lidí, se kterými spolupracujeme. Když tito lidé mají v hlavě nějaký nápad, tak mi jim ho pomůžeme zrealizovat. Začínáme se hodně věnovat pohybovému divadlu, improvizovanému divadlu, ale to neznamená, že by u nás vymírala klasicky dobře vystavěná psychologická hra anebo komedie, což byly žánry, které byly pro Buranteatr typické.“
„Já jsem vždycky říkal, že mi přijdou jako takoví mladí staří. Oni třeba dělali Goethova Fausta nebo se snažili přivést na jeviště velkou literaturu. U mládí čekám snahu o větší hledání nebo experimentování. To, že Buranteatr dost dramaticky změnil dramaturgický směr nebo profilování divadla, beru jako velice organickou záležitost a jako snahu mladého nastupujícího tvůrce ověřit si podobu divadla, které věří.“
Luboš Mareček, publicista
V letošní sezoně divadelníci uvedou celkem čtyři premiéry. Od září je na repertoáru autorský projekt Zdeňka Kociána a o Brně s názvem Železný major, část II. - Vykoupení. Inscenace je specifická v tom, že v ní dochází k propojení divadla a komixu. Koncem roku bude mít premiéru pohybová koláž na motivy Ferlinghettiho básně Svět je báječné místo. Režie se ujme umělecký šéf Juraj Augustín.
Režisér Roman Groszmann, který bude mít na starosti třetí premiéru sezony, zatím ještě nemá pevně stanovený titul. Slibuje ale, že se bude jednat o pevný dramatický text s velkými hereckými příležitostmi. Poslední premiérou pak bude už druhý autorský projekt Gabriely Ženaté a Sabiny Machačové. Tématem inscenace bude sex.
