Beru skoro všechno, protože dostávám samé dobré nabídky. Když roli nevěřím, pochyby jsou na mně vidět, říká Halka Třešňáková

Vyhovuje jí, když jí režisér až technickým způsobem vysvětlí, jaký výraz po ní chce, a když má dostatek času na nazkoušení – tak, jak tomu bylo třeba v případě filmu Citlivý člověk podle románu Jáchyma Topola, který zrežíroval a tento podzim do kin pošle Tomáš Klein. Přestože do širšího diváckého povědomí se dostala díky (pravda, minimalistické) roli asistentky Lenky v sitkomu Kancelář Blaník, říká, že její tvorba není postavená na slově, ale na pohybu. Můžou za to zejména jazyková škatulata. Formující roky základní a střední školy totiž strávila v německém Heidelbergu, kam její rodina odjela kvůli tlaku minulého režimu.

Natáčení seriálu kancelář Blaník, Marek Daniel, Halka Třešňáková, Michal Dalecký a Bohdan Sláma a Havel Parkán|foto:Dan Materna, MAFRA / Profimedia

Komunitní život je málo

„Chodila jsem tam do divadelního kroužku, kde jsem hodně věcí vyjadřovala pohybem a mimikou, protože jsem je neuměla říct slovy. Když jsem se pak vrátila do Prahy, spoustu věcí jsem po těch letech zase neuměla vyjádřit v češtině. Pohyb mi v tom hodně pomohl,“ konstatuje. Pohybové, nonverbální divadlo a komedii pak studovala na HAMU u Ctibora Turby, který ji také seznámil s novým cirkusem. S tehdy pětiletým synem Alanem, kterého porodila v osmnácti, žila kočovný život se souborem Pocheros. Času na pilování jednotlivých čísel i na komunitní život bylo dost, Halce Třešňákové ale takové fungování dlouhodobě nevyhovuje. „Když jsme například jeli hrát do Paříže, s karavany jsme bydleli tak daleko od centra, že bylo těžké věnovat se kultuře i jiným způsobem. To samé, když jsem studovala na švýcarské cirkusové škole v horách. Já ale ráda chodím na výstavy a o práci potřebuju diskutovat i s jinými lidmi, ty rozhovory jsou pro mě důležité. Tehdy jsem si uvědomila, že dialog s osobami z jiného prostředí mi chybí.“

Čtěte také

Angažmá v Dejvickém divadle je pro mě krok z komfortní zóny, ale udělal bych ho znovu, říká herec Tomáš Jeřábek

Ve Vizitce mluvila o rozdílném prostředí i osobním nastavení, do kterého v osmnácti a pak i šestačtyřiceti přivedla své syny, o divadelních a filmových rolích, na které prý vždycky měla štěstí a nemusela do nich vstupovat se sebezapřením, i o mezinárodní inscenaci Seismic, s níž byla nedávno ve Francii. Seismic je primárně pohybová inscenace, přičemž právě pohyb Halce Třešňákové v posledních letech chyběl. „Před těhotenstvím jsem se hýbala pořád, a tak jsem šla do Alty na workshop. Ani jsem nevěděla, že se na něm vybírají herci do tanečního projektu,“ popisuje kořeny Seismicu. Jak v rozhovoru řekla, inscenace je na pohyb a jeho přesnost velice náročná, což ji nutí být maximálně koncentrovaná.