Nerada odhaluji sama sebe. I proto tak silně prožívám své divadelní role, říká herečka Alena Vránová
Za maximálně osvobozující herečka Alena Vránová považuje, když může spolurozhodovat o výběru divadelní role. V tomto směru si nesmírně váží spolupráce s Divadlem Ungelt, ostatně za herecký výkon v tamní inscenaci Bouřlivé jaro dostala v roce 1997 Cenu Thálie. Ve Vizitce natáčené v jejím vinohradském bytě mluvila s Michalem Burešem zejména o divadelní cestě, ale také o vlivu otce anebo o roztočené audioverzi slavného Životopisu Agathy Christie. A došlo i na vánoční dárek.
Na pódiu poprvé stála – respektive ležela v kolébce – už jako nemluvně, její otec ji totiž odmala brával do Branického divadla, pro které coby ochotník psal divadelní hry a také v nich hrál. V osmi letech coby členka Dismanova rozhlasového dětského souboru účinkovala poprvé v rozhlasové hře pro děti a mládež, inkasovala svůj první honorář čítající padesát korun a pomalu se posouvala k větším scénám: záhy se objevila ve Švandově divadle nebo v Divadle na Vinohradech. Její tatínek zemřel ve třiatřiceti na tuberkulózu. Malé Aleně bylo pět let, což ji ve vltavském rozhovoru přivádí k úvaze, kudy by se její život ubíral, kdyby měla otcovu podporu i nadšení po svém boku delší dobu.
Ty filmovko!
Ve druhém ročníku na DAMU natáčela pohádku Pyšná princezna, jednu ze svých nejslavnějších rolí.
„Profesor Miloš Nedbal, kterého jsme měli ve třetím ročníku, mi říkal ´ty filmovko´ a vyloženě dával najevo, že si mé herecké hodnoty příliš neváží,” vzpomíná Alena Vránová. Osud je ale záhy svedl dohromady: v jedné z prvních televizních rolí jí režisér František Filip přiklepl coby staršího partnera právě profesora Nedbala.
Osobní záležitosti včetně vztahu, který během natáčení Pyšné princezny coby manželka Pavla Kouhouta navázala s hercem Vladimírem Rážem, Alena Vránová považuje za uzavřené. „Stalo se to, změnit se to nedá. Tečka,“ dodává. O spolupráci s někdejším ředitelem Divadla ABC Janem Werichem – neboli, jak mu říkala, filozofujícím pánem vystupujícím jako herec – anebo o slasti spolurozhodovat o divadelní roli naopak mluví ráda, a ráda také vzpomíná i na tragikomedii Arnolda Weskera Bouřlivé jaro.
Toto komorní psychologické drama o slavné herečce, která je nucena bilancovat, bylo pro Alenu Vránovou velice osobní, protože i ona v sobě tehdy musela hledat touhu a radost ze života po herecké kariéře. „Já se vždycky ráda bila za někoho jiného, prožívala jsem jiné životy. Jsem ráda, že jsem mohla na pódiu stát odhalená za někoho jiného, protože sama sebe odhaluji nerada,“ konstatuje.
Proč Aleně Vránové režiséři nenabízeli role ve vyloženě prorežimních inscenacích? Jak vzpomíná na spolupráci s režisérem a překladatelem Otou Ornestem, který byl prvním ředitelem Městských divadel pražských? Proč ji baví střídat charaktery a jaký vztah má k monodramatu, kdy je herec hodinu dvacet odkázán jen sám na sebe a na atmosféru mezi pódiem a publikem? I o tom mluvila s Michalem Burešem ve Vizitce.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Jolanta Trojak: Svatava. V Praze plné tajných spolků, okultistů a jogínů se objeví dívka-médium
-
Ivan Olbracht: Žalář nejtemnější. Drama o chorobné žárlivosti a životní zaslepenosti
-
Jack London, král dobrodružství. Poslechněte si sedm jeho povídek
-
Jméno. Rychlopalná komedie, ve které výběr jména pro potomka převrátí vztahy jedné spořádané rodiny
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
