BáSnění Svatavy Antošové

Svatava Antošová (nar 1957) vystudovala střední knihovnickou školu, pracovala ve smaltovně nádobí i jako redaktorka časopisu Cosmopolitan. Od roku 2008 redaktorka časopisu Tvar. První básnické pokusy zahájila koncem sedmdesátých let. Byla velmi aktivní v literární Skupině XXVI. Účastnila se jejích básnických srazů i Máchovských putování po českých hradech. V duchu beatnické poezie recitovala v doprovodu hudební skupiny Mimo zákon, vystupovala s hudebnicí Karolinou Steinhauserovou (dnes Kamberskou) z dua Sestry Steinovy. Přispívala do samizdatového časopisu Vokno. Byla členkou Patafyzického kolegia Teplice, které rozprášila Státní bezpečnost. Její tvorba je zastoupená v desítkách básnických sborníků a antologií.

Knižně debutovala v roce 1987 v Mladé frontě sbírkou Říkají mi poezie. V roce 1990 v Československém spisovateli soubor Ta ženská musí být opilá! Zprvu vychází z rockové a beatnické poezie a z patafyziky, která považuje svět za sled absurdních dějů. Začátkem devadesátých let vzniklo z jejích básní divadelní představení Noční přesčas v režii Davida Czesaného. Následovaly sbírky Tórana (Mladá Fronta, 1994) a …aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994). Inspirovaná Alfrédem Jarrym napsala už v osmdesátých letech Kalendář šestého smyslu, který vyšel až v roce 1996 (Clinamen, 1996).

V roce 2004 se Antošová představila i jako prozaička románem Dáma a švihadlo s podtitulem Lesbicko-killerská parodie s autobiografickými prvky. (Votobia, 2004). Otevřenost, s níž autorka líčí sexuální scény, je svým způsobem coming-outem, kterým se hlásí otevřeně k lesbické orientaci. Další obžaloba homofobní společnosti nazvaná Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala vychází o rok později (Concordia, 2005). Básně této sbírky přetavuje do podoby divadelní hry Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). Pornografická groteska opět pracuje s motivem vyvražďování, každá z heterosexuálních postav zde má nějakou úchylku, v důsledku mnohem nepřijatelnější, než je homosexualita.

Souběžně se autorka vrací k poezii. Sbírka Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005). Vlčí slina (Protis, 2008) obsahuje básnickou skladbu z let 1996–2006.

Svatava Antošová sestavila v devadesátých letech sborník autorů sdružených kolem Skupiny XXVI. Pod názvem Soví let ho s podtitulem „almanach“ vydalo nakladatelství Protis na sklonku roku 2009. Obsahuje básně R. Fridricha, I. Pokorné, M. Kroše, J. Macháta, B. Vaňka, M. Korála, M. Patočkové, V. Rybákové, R. Jandy a R. Szpuka. Následuje próza psaná freestylovým jazykem Skoby/Punkt Memory (Milan Hodek, 2012). Hrdinka prózy, mladá dívka stižená rodinnou tragédií, si vytváří paralelní náhradní svět. Básně Svatavy Antošové a fotografie Petra Kurandy z cyklu jizev v kůrách stromů zahrnuje sbírka Dvojakost (Milan Hodek, 2014).