Básně hravé i dravé. Svatava Antošová v nové sbírce Diktátor píše báseň propůjčila svůj hlas prekariátu
Básnířka, prozaička a publicistka Svatava Antošová se narodila roku 1957 v Teplicích a její život i dílo jsou se severními Čechami nerozlučně spjaty. Po vystudování Střední knihovnické školy v Praze vystřídala celou řadu profesí, od roku 2009 je redaktorkou literárního obtýdeníku Tvar.
Literárně debutovala v 80. letech jako básnířka a teprve po roce 2000 začala publikovat rovněž prózu. Naposledy se knižního vydání dočkala její básnická sbírka Dvojakost z roku 2014. A ve stejném nakladatelství – u Milana Hodka v Paper Jamu – autorce před pár měsíci vyšla sbírka nazvaná Diktátor píše báseň.
Svazek čítající necelých osmdesát stran obsahuje celkem devět básnických skladeb napsaných v průběhu poslední dekády, respektive osm skladeb a jeden cyklus básní. Spisovatelka patřící v současnosti k nejznámějším lesbickým autorkám na české literární scéně sice tentokrát opustila své emblematické téma homosexuality a homofobie, ale jinak se její nová sbírka, stojící někde na pomezí angažované poezie a básnických memoárů, vyznačuje obvyklým osobním a bojovným tónem.
Na válečné stezce s houfcem blízkých duší za zády
Pokud jde o angažovanost přítomných básní, odrážejí se v ní autorčiny sympatie ke všem přehlíženým, znevýhodněným a slabým vrstvám či skupinám, stejně jako její bytostný odpor ke všemu elitářskému, ziskuchtivému a egoistickému, nadnárodními korporáty počínaje a českým prezidentem konče.
Ústy proměnlivého lyrického subjektu promlouvá, vzpomíná, ale především glosuje a protestuje – na rozdíl od Romana Ropse-Tůmy a jeho obdobně kriticky laděné poémy Putin, která vyšla v téže době jako sbírka Diktátor píše báseň, si však vystačí s bolavou přítomností a neohlíží se příliš za traumaty minulosti. „Když tě prekarizují, není co řešit,“ píše Svatava Antošová, která ve své nové, navýsost zdařilé sbírce vystavuje nelichotivý účet naší současné společnosti a připojuje se tak k autorům, jako jsou Elsa Aids nebo Daniel Hradecký.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.