Bahno Prahy: provizorní domky bez vody a kanalizace. Jak se žilo v nouzových koloniích první republiky?
Dřevěné nebo plechové baráky, vyřazené vagony, ale i jeskyně. V první polovině minulého století se staly domovem pro nemajetné obyvatele Prahy. Odhaduje se, že jich tak žilo asi 15 tisíc. V novém svazku edice Zmizelá Praha z nakladatelství Paseka s názvem Nouzové kolonie najdete bohatý fotografický materiál včetně komentářů. Autorsky ho připravili Martin Dolejský a David Platil.
A právě s ním redaktorka Alena Rokosová natočila v roce 2022 seriál reportáží pro Mozaiku. Vypravili se přitom na místa, kde se v Praze nouzové kolonie nacházely.
Na území Prahy bývala zhruba stovka nouzových kolonií, více či méně zachovaných jich je asi dvacet. Největší komplexy najdeme na pomezí Hloubětína a Hrdlořez nebo v Libni, nicméně, asi nejznámější jsou kolonie Na Bohdalci a Na Slatinách, kde dodnes stojí i původní provizorní stavby. Většina kolonií ovšem zanikla, další se proměnily v zahrádkářské kolonie a jiné byste dnes jen stěží poznali.
V někdejší kolonii Za Horou, budované v letech 1925 až 1926, dnes stojí klasické rodinné domy. „Dodnes tu ale vidíme zelené cedulky s provizorními čísly. Označovaly domy, které nebyly určeny k trvalému bydlení. Navíc, rozmístění domků vznikalo dost divoce, ulice nenavazovaly na tehdejší město a byla tu celá řada slepých ulic,“ popisuje David Platil.
První nouzové kolonie vznikaly jako zahrádkářské kolonie, třeba jako žižkovský Krejcárek. „Byl vybudovaný už v roce 1922 a kolonisté zde stavěli domky z cihel z bouračky, nejchudší domky byly jen ze dřeva,“ vypráví autor projektu Bahno Prahy. Krejcárek nakonec zanikl až v 70. letech, ovšem některé kolonie byly bourány brzy po svém vzniku, už ve 30. letech. „Například kolonie na Malvazinkách, která vznikla na městské skládce,“ dodává David Platil.
V Číně jsme měli všechno
Mezi desítky zaniklých kolonií patří i Čína na pomezí Vysočan a Hloubětína, ve které vyrůstal Karel Zeman. Bylo mu třináct let, když se z Číny přestěhoval do panelákového bytu na nově postavené hloubětínské sídliště. „Byl to skok do velkého pohodlí, v Číně jsme se koupali v neckách, myli v lavoru, voda se ohřívala na kamnech. Ale bylo to naše loviště, periferie Prahy, takže jsme tam měli všechno – lesy, Rokytku, na které jsme se plavili na vorech a krách, hráz. Byl to život vesnických kluků a hrozně rád na to vzpomínám. Dneska tam nepřejdete silnici,“ vypráví Karel Zeman.
Další autenticky dochovanou kolonií je libeňská Kotlaska na kopci Hájek, kterému Bohumil Hrabal říkal pražský Montmarte. Najdete v ní dokonce i původní vagónový domek.
Jak dnes vypadá kbelský Nouzov, na kterém Jan Svěrák natáčel Obecnou školu a jak se dnes žije v domku z 20. let? A o které kolonii napsal Karel Čapek povídku Na Rafandě? Poslechněte si celý seriál o prvorepublikových nouzových koloniích na území Prahy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
-
Nevěsta přijíždí do Yellow Sky a Otevřený člun. Povídky klasika americké literatury Stephena Cranea
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
