Avantgarda i komunismus. Vyhraněná estetika italského skladatele Luigi Nona

12. červen 2022

30. června se uskuteční česká premiéra scénického díla Prometeo od Luigi Nona. Tento zvukově-prostorový monument z první poloviny 80. let minulého století si budou moci posluchači vychutnat v rámci bienále festivalu NODO: Dny nové opery Ostrava. Při této příležitosti se ohlédneme za pestrým životem italského skladatele, který svým dílem projevoval vyhraněná hudební i politická stanoviska.

Hudba je jenom jedna. Hudba nezná hranic, je tím nejabstraktnějším uměním. Nenese žádné mimohudební významy. S takovými názory byste u Luigi Nona neuspěli. Každá jeho skladba byla zároveň politickým stanoviskem či myšlenkovým poselstvím. Nono byl členem italské komunistické strany od roku 1952 a komunistické ideály nikdy neopustil. V dějinách hudby tak vyčnívá jako jeden z těch nejprominentnějších levicových intelektuálů mezi skladateli.

Čtěte také

Na Bienále NODO, které bude trvat od 25. až 30. června, se vedle několika světových premiér od českých i zahraničních mladých autorů jako je Matouš Hejl, Lucie Páchová, Miro Tóth, Judith Berkson a další, odehraje také v české premiéře provedení jedné historické opery. Či, abychom byli konkrétnější, jedná se o Scénické dílo pro vokální a instrumentální sólisty, smíšený sbor, čtyři instrumentální skupiny a živou elektroniku od Luigi Nona z let 1981-1984 nesoucí název Prometeo.

V době vzniku Prometea byl Nono dlouhodobě renomovaným skladatelem. V roce 1950 se poprvé představil v Darmstadtu a zaujal slavného dirigenta Hermanna Scherchena, který posléze aktivně Nonovu hudbu provozoval po světě. V Darmstadtu se během následujících let neustále pouštěl do křížku se všemi svými kolegy, ať už šlo o estetické či politické důvody. Neochvějnou pozici potvrdil svým klíčovým dílem Il canto sospeso z roku 1956. Do Prahy kompozici v roce 1966 přivezl slavný dirigent Claudio Abbaddo. Nahrávku z koncertu, který se odehrál na Pražském jaru se Symfonickým orchestrem a sborem Československého rozhlasu, uslyšíte v našem pořadu.

Čtěte také

V polovině sedmdesátých let prošel Nono hlubokou tvůrčí krizí. Revoluční dynamika a síla děl z padesátých a šedesátých let se po její překonání začala proměňovat v intimnější, introvertnější a tajuplnější hudbu. Dobře to ilustruje skladba pro smyčcový kvartet Fragmente-Stille, an Diotima z roku 1980. Ta ve Futurissimu zazní v podání LaSalle Quartet, tedy tělesa, pro které Nono svou skladbu napsal.

Spustit audio

Související