Aktuálnost v díle Ladislava Fukse. Jak sdělení výstavy Protisvěty umocňuje architektonické scénicky pojaté řešení expozice?
Aktuálnost výstavy nespočívá jenom ve stém výročí narození Ladislava Fukse, ale i v tématech, z nichž některá jsou dnes až nečekaně živá. Patří k nim moment protikladnosti, a to jak ve Fuksově díle, tak i životě, kde jsou často přítomné prvky dezinterpretace, dvojznačnosti, relativizace, mystifikace, absurdity. A i když sám Fuks se neodkazoval k jejich politickému rozměru, tak právě v něm jsou dnes aktuální, například v rozporu řečeného a reálného.
Nemusíme asi připomínat protipravdy Ruského režimu v kontextu agrese na Ukrajině, jako „defašizace“ či „speciální vojenská operace“. Podobně můžeme zmínit například Viktora Orbána, či Donalda Trumpa. Anebo si vzpomenout na výroky Andreje Babiše v parlamentní a prezidentské kampani, či tvrzení Miloše Zemana. Všechny tyto vědomé a účelové nepravdy, vyvolávají ve společnosti pocit bezmoci, protože s nimi neumíme bojovat, a to také díky tomu, že nedokážeme sáhnout po stejných zbraních. Jednou ze zbraní ale je, tyto rozpory odkrývat, stavět vedle pravdy, a doufat, že ta vedle nich nakonec sama ze své podstaty zřetelně zazáří.
Kurátorská koncepce definuje šest témat, jakýchsi metafor k přemýšlení Fukse, a to jak to spojených s jeho díly, tak i s vlastním životem. Architektonické řešení jednotlivých místnosti je pojaté jako scéna, vytvářející imersivní prožitek z prostoru samotného, který evokuje právě pocity související s těmi tématy.
Prostor je postavený na využití potištěné textilie, která zároveň nese informace i vymezuje prostor a na využití recyklovaných objektů z minulých výstav. Jedná se o finančně a materiálově řešení.
V první místnosti s názvem Pod hvězdou Davidovou, návštěvník vstupuje do kruhových tubusů z potištěné textilie, kde zní mluvené slovo. Situace evokuje pocit segregace, úzkosti, absurdity a popírání mizení.
Druhé místnosti – Tváře zla, dominují dvě látková promítací plátna do tvaru V, na levou stranu jsou promítány ukázky z filmu Spalovač mrtvol konfrontované s týmiž záběry vpravo, které jsou ale deformované, čímž evokují témata proti-mluvů (zlo, které se tváří jako dobro).
V centru třetí místnosti – Myši a morčata, jsou vitríny plné symbolických předmětů ve tvaru skleněných rakví zdánlivě neseny pruhy látek, jako křídly nanebevzetí.
Ve čtvrté místnosti – Úzkost osamění, návštěvník prochází postupně se zmenšujícím otvorem ve tvaru lidské siluety. Instalace symbolizuje proměnu osobnosti od dětství do dospělosti, která v případě Fukse byla plná temných obratů a dvojznačností.
Motto páté místnosti – Svět jako muzeum, reprezentované instalací ze zabalených předmětů, odkazuje ke shromažďování předmětů jako dokumentů a svědků minulosti, toho, co již není.
Středový prostor – Zrcadla, je jakýmsi vstoupením do Fuksovy hlavy – mysli. Od stropu zavěšené mobile vrhá obludně zvětšené stíny na stěny a strop, světlo se odráží od zrcadel na podlaze a znásobuje efekt.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Pavel Landovský: Hodinový hoteliér. Hrušínský a Lukavský ve hře o destrukci lidských vztahů
-
Václav Havel: Audience. Nové zpracování s Trojanem a Myšičkou v hlavních rolích
-
Václav Havel: Asanace. Premiéra nahrávky, kterou vytvořil sám autor
-
Jolanta Trojak: Svatava. V Praze plné tajných spolků, okultistů a jogínů se objeví dívka-médium
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
