Zacelit jizvy venkova. Jakými způsoby může architektura napomoci oživovat menší města a vesnice?
Je léto a tedy doba, kdy řada z nás, obyvatel měst, tráví čas právě na venkově. A můžeme se tedy dívat okolo sebe a přemýšlet, kde vlastně jsme a jaká je naše role zde – byť si možná připadáme jen jako návštěvníci bez zodpovědnosti za dané místo. Přesto – něco si zde bereme, a měli bychom také něco vracet.
Podobného názoru jsou i Lucie Havlová a Tomáš Hendrych, zakladatelé Knihovny materiálů a Galerie Kuzebauch v Praze, majitelé barokní sýpky v Lemberku, kteří se snaží jednak zachránit samotnou stavbu, jednak přinést aktivity, které pomohou oživit širší lokalitu.
Sýpku pomalu opravují, a současně v ní probíhá druhý rok pilotní kulturní program. Výstavy či jednorázové akce: odborné workshopy, komunitní setkání, komentované prohlídky výstav a okolí. V současné době jsou zde až do konce října k vidění tři výstavy, kromě Schön Hier také výstava sochaře Jiřího Beránka V přítmí paměti a edukativní výstava Lemberkem krok za krokem.
Zejména výstava Schön hier souvisí přímo s tématem současného venkova, Ukazuje, jak nové architektonické intervence mohou pomoci jeho oživení. Výstava akcentuje praktickou rovinu a připomíná, že aby venkov fungoval, musí především fungovat jeho infrastruktura. Podobně uvažuje například také architekt Gion Caminada, když říká (a svou praxí také naplňuje), že zde musí být například škola, hospoda či lékař.
Jizvy venkova vznikaly dlouhodobě. Odchodem obyvatel do měst, násilným odsunutím původních obyvatel, proměnou zemědělství přes komunistické kolchozy až k dnešní intenzifikaci, ztrátou původních lidových a náboženských tradic. A navazujícím chátráním fyzické struktury – opuštěné kostely, kláštery sýpky, statky, fary či školy nejen patřily k nejkrásnější architektuře, ale hrály také zásadní roli v urbanismu vesnic, i kulturní krajiny.
Zacelením jizev může být někdy i návrat místa přírodě. Již delší dobu se tak děje třeba v Německém Porúří, kde se celá rozlehlá území původních uhelných dolů a průmyslu nechávají proměnit v divokou přírodu.
A jedním ze způsobů je také vytváření pozitivních ohnisek. Těmi může být veřejná kulturní a komunitní aktivita, podobně jako na Sýpce Lemberk. Jedno takové ohnisko může na sebe posléze navázat nastartování rozvoje celého místa. A být také inspirací pro další podobná místa.
Související
-
Mít čas na odcházení. Přirozeně stárnoucí věci i domy mohou být krásné
V Židovské tradici ponechávání posvátných předmětů rozpadu bez dotyku lidské ruky, můžeme nacházet obecnou metaforou pro vztah k odloženým věcem v dnešní době.
-
Architekt versus památkář. Jsou na jedné lodi nebo v neustálém konfliktu?
V polemikách na téma zacházení s architektonickými památkami často slýcháme pojem „konflikt mezi památkáři a architekty“. Je ale otázka, nakolik odpovídá realitě.
-
Psychologie prostoru. Skrze jaké vlastnosti architektury se identifikujeme s prostředím?
V Londýnské Hayward Gallery nedávno proběhla výstava anglického sochaře Mika Nelsona snázvem Extincion Beckons, která uměleckým způsobem pracuje s psychologií prostoru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
