Adam Borzič: Mystika a vzdor
Pár hodin před napsáním této úvahy jsem navštívil uvedení překladu básní německé teoložky Dorothee Sölle, která by se tento podzim dožila devadesáti let.
A protože mě tato dáma životně poznamenala, věnuji toto rozvažování jejímu odkazu.
Čtěte také
Sölle patřila ke generaci Němců, kteří dospívali těsně po druhé světové válce. V zádech cítili mrazivý dech nacismu, ti citlivější vdechovali kolektivní vinu, která se vznášela nad rozbombardovaným Německem.
Snad proto se tato dívka z lepší rodiny, v níž číst Goetha od mládí patřilo k povinné výbavě, od začátku svého filosofického a teologického hledání konfrontuje s utrpením a zlem. A tímto sítem protáhne i svoji evangelickou víru. Sölle divoce rozfouká usedlý kostelní prach, její Bůh po Osvětimi sestupuje na dno, na hranici nebytí.
Poslušnost podle ní přestává být ctností, neboť v jejím jménu posílali nacisté na smrt. A Ježíš, tento nejšťastnější člověk na zemi, jak ho nazývá, volá po ztělesnění božího království díky své fantazii. Bůh má naše ruce, říká Sölle a promýšlí teologii po smrti Boha.
Čtěte také
Toto hledání ji radikalizuje. Občansky se vzpírá vykořisťování imigrantů a chudých, porušování lidských práv, zbrojním závodům, i devastaci přírody. Sölle píše knihy a pořádá modlitby za mír, nechává se připoutávat k továrnám a zavírat do kriminálu. Vždy lidská a odbojná, zastane se levicová teoložka i Československa, v roce 1968 odsoudí invazi varšavských vojsk. Vždy lidská a nekompromisní dvakrát se za život vdá. Jednou za malíře a po druhé za bývalého mnicha.
Proroci nebývají doma vítáni, jak víme z Knihy knih. Akademická nevraživost proti jejímu svébytnému myšlení ji donutí hledat štěstí za velkou louží. A mezi liberálními americkými protestanty najde uznání. Ovšem brzy obrátí zrak na Ameriku Jižní. Do jejího hledáčku se dostává latinsko-americká teologie osvobození, která se nasazuje pro nejchudší, a z níž vychází i současný papež.
V Americe ji osloví i feminismus, který promyslí v nebývalé hloubce. Nejde předně o to říkat Bohu Ona, i když i to je možné, ale myslet ho jinak, tvrdí Sölle. Tento Bůh je prost násilí, nevládne, ale posiluje a osvobozuje utlačované, protože je osvobozujícím pramenem.
Čtěte také
V poslední dekádě zahoří Sölle pro mystiku. Mystikou nemíní spiritualitu odtrženou od reality, ani elitní subtilní vědění, ale prožitek Tajemství života, který je dostupný každému, kdo je ochoten se mu otevřít. Boha potkává s křesťanskými i nekřesťanskými mystiky v zeleni přírody, v hořkosladkém erótu, v bolesti a tichu, v extatické radosti, v komunitě, v tvorbě a vzpouře a konečně i ve smrti.
Epochální dílo z této doby nese jméno Mystika a vzdor. Objemná kniha je syntézou jejího bádání na poli víry. Mystický Bůh není bohem církevních autorit, ale ani pouhou metaforou. Je tajemným X, jehož povahu snáze vyjádří poezie, jejímuž psaní se Sölle celý život věnovala. Tento Bůh svět obsahuje i přesahuje, ale především nás posiluje ve vzdoru proti nespravedlnosti a sjednocuje se s námi v kráse a odvaze života.
Nakonec se Sölle dostává přijetí a uznání i v její vlasti. Zdá se ale, že už ji zajímá cosi jiného. Její přátelé prozradili, že pár týdnů před smrtí často opakuje, že je nekonečně šťastná. Po její smrti ji mnozí začali považovat za prorokyni.
Čtěte také
Když o ní přemítám, uvědomuji si, že od základu ovlivnila mé náboženské i politické cítění. Bez vzdoru vůči nespravedlnosti se mystika stává opiem, náplastí na bolest, a přestává být lékem.
Aktivismus bez mystiky může zhořknout v nenávist, anebo vyhořet, protože postrádá výživu z hlubiny. Mystika a vzdor, to lze přeložit jako velké Ano životu a Ne všemu, co ho ohrožuje. Dnes víc než kdy potřebujeme obojí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
