Adam Borzič: Prorocké dítě a odcházející věk – mýtus naší doby

Švédská aktivistka Greta Thunbergová
Švédská aktivistka Greta Thunbergová

Málokdo na světě je vystaven tak masivní nenávisti jako šestnáctiletá Greta Thunbergová.

Rozumbradové z celého světa rozebírají její Aspergerův syndrom, její výrazné emoce během projevu v OSN, to, že pila či jedla z plastu nebo, že do New Yorku doplula na jachtě. Příznačně je rozebírána spíše ona, než její poselství.

Zdá se, že mnozí udělají prakticky cokoli, aby poselství švédské školačky nemuseli vzít vážně. Jeden ze způsobů, jak bývá Greta shazována, je upozornění, že je to šestnáctileté dítě. A děti přece o životě nic nevědí. Někteří říkají, že je Greta zneužívána. Jednou ji zneužívají ziskuchtiví rodiče a podruhé možná liberální miliardář Soros, protože ten má přece rohy a může za všechno zlo světa. Anebo neomarxisti, protože o těch platí to samé.

Kdyby to v jádru nebylo tak smutné, bylo by to až komické. A přece tahle šestnáctiletá dívka je mocná. Je to mocné dítě. To díky ní se demonstruje a stávkuje na celém světě, to ona inspirovala rozsáhlé klimatické hnutí středoškoláků, to ona přinutila politiky a média, aby aspoň začali předstírat, že je klimatická hrozba zajímá.

Tohle dítě mluvilo s papežem i dalajlámou (a od obou se jí dostalo podpory), tohle dítě rozčiluje Trumpa a třeba i Macrona. Tohle dítě zná doslova celý svět.

Je v tom cosi mytického. A vskutku, dítě je mocný archetyp. Symbolizuje budoucnost, život, naději. Od hlubinného psychologa Carla Gustava Junga víme, že archetyp dítěte je propojený s hrdinstvím. A dětští hrdinové často čelí nepřátelství a překážkám ze strany světa, jejich hrdinská pouť je vystavena příkoří ze strany dospělých.

Ostatně na tomto půdoryse byl vystavěn i slavný příběh o malém čaroději Harry Potterovi. A vánoční příběh je na tomto motivu postaven jakbysmet. I křesťané uctívají božské dítě, malého Ježíše, který podle teologa Eugena Drewermana symbolizuje zdroj tvořivosti, úžasu a nevinnosti v každém z nás. A být jako dítě doporučoval i sám Ježíš, jinak do Božího království nevstoupíme.

I středověká křesťanská mystika milovala symbol dítěte. Božské dítě se podle Mistra Eckharta nebo Jana Taulera má narodit v každém člověku. Podle evangelického teologa Jürgena Moltmana pak dítě symbolizuje mesiánský věk, v němž bude nastolena radikální společenská a genderová rovnost.

Nejsou to však jen křesťané, kterým archetypální dítě uhranulo. Britský mág Aleister Crowley předpovídal na začátku 20. století nástup nového aeonu, který má symbolizovat také dítě – ohnivý bůh Horus.

Pozoruhodné je, že mezi jeho charakteristikami nového aeonu nalezneme i radikální feminismus a genderovou fluiditu. Až to vypadá, že tento magický výstředník snad opravdu ve své křišťálové kouli něco z budoucnosti zahlédl.

Ne, nebojte. Nenavrhuji chápat Gretu jako manifestaci božského dítěte nového věku, nebo přinejmenším ne doslova. Spíše mě fascinuje metaforická souvislost mezi dnešními událostmi a těmito duchovními motivy. I za hněvem, kterému je mladičká Švédka vystavena, vidím cosi mytického.

Možná je to až mytický strach, že na Gretině působení by mohlo být zrnko pravdy. Strach, že její alarmismus má v sobě víc rozumu, než všechny ty klidné a neemotivní projevy našich politiků. A možná je to vědomí, že cosi definitivně končí, že starý věk odchází. Neboť jedno je jisté, ať už odpůrci Grety říkají cokoli, realita dává tomuto dítěti za pravdu.

Z našeho světa, jak ho známe, za pár let mnoho nezůstane. I náš ekonomický systém, který se nám stal modlou, jakkoli je ve skutečnosti jednou z příčin krize života, se bude muset změnit. Ostatně Greta to v závěru svého projevu v OSN řekla: „Změna ale přichází, ať se vám to líbí, nebo ne.“ A toto dítě tuto změnu symbolizuje – to je mýtus naší doby.