Adam Borzič: Moudrost je ženského rodu
Žijeme ve světě, který pomalu překračuje tisícileté dědictví patriarchátu. Patriarchát není definován jen nadvládou mužů nad ženami, ale principem nadvlády jako takovým. Patriarchální dynamiku zakládá dvojice ovládajících a ovládaných. Emancipační impuls volající po rovnosti může přinést v posledku osvobození všem – i ovládajícím, může je osvobodit od otročení moci.
Patriarchát je ve své podstatě systémem bezmoci – vnitřní bezmoc plodí mocenskou nadvládu. To vede vždy k nějaké formě násilí – fyzickému i duševnímu.
Čtěte také
Názorně je to dnes vidět v Putinově říši, autoritativnost jeho režimu šla postupně ruku v ruce s expanzí patriarchálního diskurzu ve veřejném prostoru. Podle ideologů putinismu je feminismus jedním z projevů zvrhlého Západu. A není náhoda, že Putinovu režimu nejvýrazněji odporují statečné ženy z řad ruských feministek.
Ve srovnání se současnou ruskou společností je na tom Západ v otázce rovnosti lépe, ale to neznamená, že bylo rovnosti a odstranění patriarchátu dosaženo. Když se podíváme na platovou nerovnost, rozdělení a nedocenění péče nebo sexuální násilí, praští nás nerovnost přímo do nosu. Stále žijeme v patriarchátu. Také chudoba ve světě postihuje nejvíce ženy.
Čtěte také
Proti feminismu se často bouří přívrženci nejrůznějších tradicionalismů. A někdy je tento odpor motivován nábožensky. V této otázce panuje vzácná ekumenická shoda napříč náboženstvími. Nejrůznější fundamentalisté, vousatí i bez vousů, s klobouky i s pleší, si společně notují v odporu k rovnosti. Sluší se ovšem hned dodat, že v náboženstvích nalezneme i feministky a feministy, kteří vášnivě odmítají patriarchát. Existují i nábožensky orientovaní feministé. Sám jsem jedním z nich.
Je příznačné, že nejrůznější „tradicionalisté“ si ze svých tradic vybírají selektivě a některé její aspekty zamlčují. Zvláště dobře je to vidět na symbolickém dualismu – na tradičních charakteristikách, jež jsou připisovány mužům a ženám. Na této černobílé šachovnici ženy vždy tahají za kratší provaz. Ženám jsou tradičně připisovány archetypální dynamiky spojované s péčí, mužům pak s vládou. Ženy jsou v této optice citové a muži racionální. A v těchto hororových dvojicích bychom mohli pokračovat až do soudného dne.
Čtěte také
Když se ale ponoříme do studia duchovních tradic důkladněji, vidíme, že ani v nich neexistuje pouze patriarchální pohled. Charakteristiky ženského principu jsou v tradicích často jiné, než bychom čekali. Například v židovské a křesťanské tradici je Moudrost ve své personifikované formě ženskou postavou – Chochmou – Sofií. Ve středověku byla Moudrost nazývána Paní aktivního intelektu a vzývaná novoplatoniky v rafinovaných eroticko-mystických kultech.
S totožným aspektem se setkáváme v súfismu, např. Ibn Arabímu, největšímu mysliteli mystického islámu, se Moudrost zjevila v mladičké dívce, která jej duchovně poučila během jeho noční pochůzky kolem Ka'by . V buddhismu je moudrost také ženského rodu. Je lůnem všech Buddhů a bódhisattvů a její personifikací je bohyně Pradžňápáramitá. V tibetské tradici je slunce – vyjadřující intelekt ženským principem, zatímco měsíc je soucitný a mužský. V hinduistické i buddhistické tantře je ženský princip navíc vnímán jako aktivní. Vidíme, že dnešní ezo – zkratky o ženských a mužských rolích neodpovídají původním mystickým cestám.
Čtěte také
Sapienciální čili protofemistické ideje uvnitř duchovních tradic ovšem obsahují jeden aspekt, který je tradičně připisován ženám – smysl pro celistvost. Tyto tradice neoddělují intelekt od srdce a ducha od těla, usilují o jejich dynamickou jednotu. V náboženských dějinách byly tyto směry často ostrakizovány.
Ačkoli Sofie stála na počátku stvoření, většina křesťanů nemá o její existenci valné potuchy. Její spiritualita je záležitostí hrstky hledačů. Tantrická duchovní revoluce, která probíhala v Indii v raném středověku v buddhistickém i hinduistickém prostředí, byla ve svých nejodvážnějších projevech zkrocena. I když se v jejich panteonech božským ženám dařilo více než v monoteismu.
Přes staletý útlak sapicenciální tradice nikdy úplně nevymizely, dařilo se jim vždy na mystických okrajích tradic. Jejich současné vtělení v ekofeminismu rovněž prochází náboženstvími napříč. Coby spirituální feminista spatřuji v tomto pohybu příslib přicházející Moudrosti, bez níž si uzdravení světa představit neumím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
