Adam Borzič: Ekologie vděčnosti
Jeden můj přítel měl před časem mystickou vizi, jejíž součástí byl i poznatek, že jsme opustili ráj, protože jsme necítili dostatek vděčnosti. Pokud bychom vzali tuto myšlenku doslovně, bylo by to hrozné. Uražený kosmický vládce by nás vyhnal ze svých zářivých zahrad, protože jsme mu dostatečně nelíbali jeho kosmický šos.
Ale to nebyl skutečný obsah oné vize, která navštívila mého přítele. Vize promlouvají řečí imaginace a je třeba vstupovat do jejich významového pole s hlubším pochopením.
Čtěte také
Tu tajemnou větu jsem slyšel zrovna ve dnech, kdy jsem se sám tématem vděčnosti zaobíral při psaní knihy o zelené spiritualitě. Co je vlastně vděčnost? Není snadné ji definovat, tak jako i ostatní dovednosti srdce. Pokud cítíme autentickou vděčnost, projevuje se to většinou hřejivým pocitem, vnitřním teplem uvnitř. Tato hřejivost přechází místy v dojetí a v nejniternějším bodě nás osvobozuje od našeho já.
Pro mě je vděčnost za dar a dary života jednou z nejdůležitějších duchovních kvalit vůbec. Mistr Eckhart napsal, že kdyby naší jedinou modlitbou za život bylo „děkuji“, bohatě by to stačilo. Dnes ráno jsem otevřel oči, které jsem si nijak nevysloužil, ani jsem je nikde nekoupil. A zaplavilo mě zcela zadarmo – z čisté milosti – zlato ranního slunce. Když jsem později vyšel před dům a nadechl se z plna plic vzduchu, který je rovněž zadarmo, zahrál mi větrnou serenádu náš kaštan. Také jen tak. A jenom tak jsem celý den naslouchal ušima, cítil nosem, chutí a hmatem poznával svět. A jen tak mě obejmul milovaný člověk.
Čtěte také
Nemusíme být tradiční věřící, abychom cítili vděčnost vůči životu, vůči lidem a zvířatům, rostlinám a úrodné půdě, a vůči planetě Zemi. V jistém smyslu je postoj vděčnosti podstatnější než jméno jejího adresáta. V každé vděčnosti je ale zrnko věčnosti. Skutečný duchovní pohyb je obsažen v samotném aktu vděčnosti. Abychom ji mohli cítit, musíme se naučit skutečnost oceňovat. A v tomto smyslu nelze být vděčný bez lásky. Pokud mě život nikdy nerozechvěje, ať už má zářící tvář milované bytosti, nebo hlas letního deště, tělo vlhkého lesa, nebo krev moře, nemohu pocítit životodárnou rosu vděčnosti.
Vděčnost činí svět znovu zázračným, protože je uvědoměním jeho nesamozřejmosti. Tato nesamozřejmost činí život tajemnějším a více svěžím. Je extatická. Pokud jsem schopen se radovat z darů života a cítit za ně vděčnost, jsem v jistém smyslu chráněn před zoufalstvím. To neznamená, že ignoruji realitu utrpení. Naopak. Osobně tyto týdny naléhavěji prožívám enviromentální žal. A také soucítím s afgánským obyvatelstvem, jež se po dvaceti letech přítomnosti západních vojsk dočkalo opět vlády Talibánu. Ale právě vděčnost za krásy přírody, které ještě zbývají, a vděčnost, že žiju v zemi, kde se neválčí, mi umožnuje hlubším způsobem prožívat bolest druhých i ohrožení života.
Čtěte také
Kromě toho, že nás vděčnost činí citlivějšími, patří k jejím darům osvobození od falešných tužeb. Její působením se učíme události života plněji prožívat a všímat si, kolik toho v životě dostáváme. Život nám tak neproklouzne skrze prsty a nemusíme se honit za stále novými požitky. Vděčnost nás také osvobozuje od majetnické mentality, která je pastí pro ego osobní i kolektivní. Uvědomujeme-li si, kolik toho dostáváme darem, jsme vůči životu uctivější. Těžko lze vykořisťovat a zneužívat to, co prožíváme jako dar.
Za fetišem permanentního růstu, který ohrožuje planetu, a z nějž stejně chudí mnoho nemají, stojí nenasytnost, která je následkem vnitřního nenasycení. Cítím soucit s oněmi „chudými“ lidmi, kteří musí mít na kontě miliardy, aby přehlušili prázdnotu. Zajímalo by mě, zda jsou za svá privilegia někdy vděční, ale moc tomu nevěřím.
Čtěte také
Je zajímavé, že lidé žijící v extrémní chudobě, jak si povšiml salvadorský teolog Jon Sobrino, mají s prožitkem vděčnosti méně potíží než lidé v bohatém světě. Zdá se to zvláštní, vzhledem k jejich často děsivým životním podmínkám, ale Kristus září v těch nejzranitelnějších odevždy silněji.
David Steindl Rast, současný křesťanský mystik napsal o vděčnosti, že je „klíčem k bytí v plnosti“. Necháme-li se prostoupit radikální vděčností, náš život získá rajský rozměr. Procítíme-li vděčnost za život hlubinně, promění nás bytostně. A to platí i v kolektivní rovině. Ekologický vizionář Charles Eisenstein má pravdu, ve skutečnosti dnes neběží o emise a fosilní paliva, ale o to, zda jsme schopni milovat život s vděčností a chránit ho, nebo nás už pozřela smrt.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
