Znovuobjevená tvorba hvězdy osmdesátých let. V Paříži proběhla retrospektivní výstava ikony designu Paola Pallucca

29. březen 2022

První retrospektivní výstava Paola Pallucca v Paříži sice již skončila. To nám ale nebrání se o jeho tvorbě zmínit a poučit se o stěžejních momentech historie postmoderního designu. Pod názvem Luck and Sex. That’s all připravila objevenou výstavu galerie Ketabi Projects ve spolupráci s kurátorem a galeristou Paulem Bourdetem. Ten strávil poslední dva roky pátráním po Palluccovi – zapomenutém mistrovi dekadentního designu osmdesátých let. 

Právě osmdesátá léta znamenala pro konceptuální design bod zlomu. V roce 1981 vznikla v Miláně ikonická skupina Memphis, ve stejné době v Londýně se zformovalo hnutí Creative Salvage a v Paříži zase působili extravagantní tvůrci jako Elizabeth Garouste a Mattia Bonetti nebo Pucci de Rossi. Všechny tyto proudy sdílely značně kritický a revoltující postoj k zaběhlým konvencím, jak v prostředí designu samotného, tak i v sociálních a politických strukturách kapitalistického západu. V osmdesátých letech se z designérů stali rebelové a rockové hvězdy.

Paolo Pallucco & Mireille Rivier: Coffee table Tankette, 1987

Patřil k nim i v Římě narozený Paolo Pallucco, který se usadil v Paříži a od sedmdesátých let vytvářel experimentální konceptuální objekty. Inspirován strojovou syrovostí meziválečného modernismu, vytvářel ocelové či dřevěné angažované objekty se skrytými významy. Jeho nízký stolek Tankette z roku 1987 evokuje pásy tanku, křeslo Barba d’Argento zase tvar samopalu. Industriální estetika funkcionalismu dostává v Palluccově tvorbě zásadní angažovaný politický přesah, který je dnes opět více než aktuální. Není divu, že v této době také intenzivně spolupracoval s další revoltující hvězdou osmdesátých let, módní návrhářkou Rei Kawakubo, zakladatelkou eponymní značky Comme des Garçons. Její postindustriální estetika se s Palluccovou kritickou vizí skvěle doplňovala.

Paolo Pallucco & Mireille Rivier: Barba d’Argento armchair, 1986

Palluccovy dekadentní objekty, balancující na hraně funkcionality a kritické angažovanosti jsou dalším pozoruhodným příkladem designu osmdesátých let, který byl pro většinu odborné veřejnosti doposud skryt. Díky pařížské výstavě se mu konečně dostala zasloužená pozornost. A doufejme, že nebude poslední. Vypadá to, že se design osmdesátých let bude v budoucnu těšit stále větší popularitě.   

autor: Adam Štěch
Spustit audio

Související