Znám jednu dívku: Marie Nečasová a její akustické obrazy
V proudu její hudby nacházejí jednotlivé zvuky místo s chvějivou nejistotou a zároveň s přesným zacílením. Skladatelka, cembalistka a notografka Marie Nečasová dovede skloubit fantazii i důkladnost do okouzlujícího výsledku.
„Náhodou jsem skončila na Ježkárně a od té doby mě to drží,“ říká skladatelka o svých kompozičních začátcích na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Několik pokusů o studium na výtvarných školách nezůstalo ležet ladem: Nečasová zvláště v komorních kompozicích klade důraz na vizuální stránku partitur a provozuje i malé hudební vydavatelství. Jako cembalistka se věnuje také staré hudbě, na níž obdivuje péči o fráze. Lamento O mors inevitabilis, jehož autorem je Josquin des Prez, si do vysílání sama vybrala.
Minulý rok zaujala její skladba Over publikum festivalu Ostravské dny. Skladba TMY provází publikum při živém provedení také vizuálními vjemy. Pro Prague Quiet Music Collective a výstavu Nejisté situace zkomponovala Otevírání na motivy kreseb Stanislava Kolíbala. Všechny tři skladby jsou součástí profilového rozhovoru, který s Marií Nečasovou připravil v rámci cyklu k Roku české hudby Boris Klepal.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
