Znám jednu dívku: Marie Nečasová a její akustické obrazy
V proudu její hudby nacházejí jednotlivé zvuky místo s chvějivou nejistotou a zároveň s přesným zacílením. Skladatelka, cembalistka a notografka Marie Nečasová dovede skloubit fantazii i důkladnost do okouzlujícího výsledku.
„Náhodou jsem skončila na Ježkárně a od té doby mě to drží,“ říká skladatelka o svých kompozičních začátcích na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Několik pokusů o studium na výtvarných školách nezůstalo ležet ladem: Nečasová zvláště v komorních kompozicích klade důraz na vizuální stránku partitur a provozuje i malé hudební vydavatelství. Jako cembalistka se věnuje také staré hudbě, na níž obdivuje péči o fráze. Lamento O mors inevitabilis, jehož autorem je Josquin des Prez, si do vysílání sama vybrala.
Minulý rok zaujala její skladba Over publikum festivalu Ostravské dny. Skladba TMY provází publikum při živém provedení také vizuálními vjemy. Pro Prague Quiet Music Collective a výstavu Nejisté situace zkomponovala Otevírání na motivy kreseb Stanislava Kolíbala. Všechny tři skladby jsou součástí profilového rozhovoru, který s Marií Nečasovou připravil v rámci cyklu k Roku české hudby Boris Klepal.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
-
Nevěsta přijíždí do Yellow Sky a Otevřený člun. Povídky klasika americké literatury Stephena Cranea
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
