Augenblick – okamžik, v němž ze zvuku povstává hudba

Český rozhlas Vltava tak rozšířil svou fonotéku o dalších šest skladeb současné hudby nové generace skladatelů: Štěpána Janouška, Tobiáše Horvátha, Benjamina Kotíka, Juraje Gažmerčíka, Johna Franeka a Patrika Hermana. Premiérového provedení kompozic se ujal soubor pod vedením mladého dirigenta Patrika Kaka a tvořili jej výteční hráči: Štěpán Hon – vibrafon / bicí, Vít Janečka – housle, Štěpán Janoušek – trombon, Anna Paulová – klarinety, Marcel Petráš – violoncello a Kateřina Vacková – kontrabas. Na elektronice se ve svých skladbách podíleli samotní autoři. Za záznamem koncertu stál mistr zvuku Matyáš Václavek.

Záznam koncertu premiér studentů katedry skladby HAMU „Augenblick“ z kompoziční třídy Michala Rataje (Franek, Herman, Kotík), Luboše Mrkvičky (Horváth, Gažmerčík) a Michala Nejtka (Janoušek)|foto:Eliška Klimešová, HAMU

Z programového slova ke koncertu „Augenblick“:

„Zvuk se šíří prostorem v čase. Bez prostoru a času není zvuku. Za­chytit ojedinělé záblesky existence zvuku v prostoru, zastavit je v představivosti, dát jim kus nové pozornosti, proposlouchat je z různých stran a perspektiv…

Šest nových kompozic studentů katedry skladby HAMU vzniklo bezprostředně pro uvedení v atriu Fakulty humanitních studií UK. Vstupujeme do prostoru, který není koncertním, ale spíše komu­nitním. Rozezníváme prostor, který běžně odráží spíše prozaickou realitu všedního univerzitního dne, nikoliv ojedinělou realitu kon­certu. Vystupujeme mimo čas, během nějž tento prostor zpravidla ožívá a pro nějž byl vytvořen. Spojujeme komunity, jejichž diskur­zy bývají často spíše paralelní.

Sólista Štěpán Janoušek|foto:Eliška Klimešová, HAMU

Štěpán Janoušek se v sólových skladbách pro trombon nechává inspirovat gregoriánským chorálem. Benjamin Kotík se pokouší uvnitř fyzického prostoru vytvořit nový prostor virtuální. Tobiáš Horváth se věnuje napětí mezi klidem a pohybem, tichem a bar­vou. Juraj Gažmerčík se nechává inspirovat situací v šachu, v níž je hráč přinucený k realizaci nevýhodného tahu. John Franek se po­kouší přenést abstraktní pohyby vlastních myšlenek do fyzického prostoru. Patrik Herman přemýšlí o komunikaci mezi ansámblem a paralelním světem.“