Zkušenost exilu. Příběhy Boba Krčila, Jana Čepa nebo Egona Hostovského
Raději odejít do cizí země, opustit rodinu a přátele než žít v totalitním státě. Poslechněte si povídky Boba Krčila, Jaroslava Formánka, Zdeňka Němečka, Lubomíra Martínka, Jana Čepa, Egona Hostovského a Jana Beneše – sedmi autorů, kteří v letech 1948 až 1989 odešli za svobodou. On-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.
Připravil: Dominik Mačas
Účinkují: Martin Stránský, Jan Holík
Režie: Jakub Doubrava
Natočeno v plzeňském studiu Českého rozhlasu v roce 2016.
Jaroslav Formánek: Tady se dějou věci
Účinkuje: Lukáš Hlavica
Režie: Ivan Chrz
Natočeno v roce 2001.
Zdeněk Němeček: Vášeň
Účinkuje: Jan Vlasák
Režie: Ivan Chrz
Natočeno v roce 2004.
Lubomír Martínek: Strašný horko, ale žádný teplo
Připravil: Dominik Mačas
Účinkuje: Michal Štěrba
Režie: Miroslav Buriánek
Natočeno v plzeňském studiu Českého rozhlasu v roce 2014.
Jan Čep: Před zavřenými dveřmi
Připravil: Dominik Mačas
Účinkuje: Pavel Oubram
Režie: Jakub Doubrava.
Premiéra: 27. 8. 2021
Natočeno v plzeňském studiu Českého rozhlasu.
Egon Hostovský: Modré světlo
Připravil: Jiří Vondráček
Účinkuje: Jaroslav Satoranský
Režie: Hana Kofránková
Natočeno v roce 2018.
Jan Beneš: Svoboda nechodí v rudém šatě
Účinkuje: Miroslav Etzler
Režie: Hana Kofránková
Natočeno v roce 2008.
V období od únorového puče do Sametové revoluce odešlo z Československa přibližně 200 tisíc lidí. Jejich konkrétní důvody byly různé, společné ale měli jedno: nelehké rozhodnutí raději emigrovat než žít v totalitním státě. Naši zemi tak opustila i řada významných vědců, politiků, novinářů a samozřejmě i umělců – herců, malířů, hudebníků, spisovatelů a básníků. Ve volném cyklu Zkušenost exilu si ve vltavské Povídce připomínáme sedm z nich.
Bohumil Bob Krčil: Bazén
Fotograf Bohumil „Bob“ Krčil (1952–1992) opustil Československo v roce 1969. Bylo mu sedmnáct let. Nechtěl jít na vojnu a poté, co se zúčastnil pietní vzpomínky na místě, kde sovětští vojáci během okupace zastřelili jeho kamaráda a čekalo ho soudní stíhání, rozhodl se pro emigraci. S fotoaparátem na krku pak procestoval téměř celý svět. Nakonec se usadil v New Yorku. Jeho byt v Soho byl otevřený všem českým emigrantům, kteří se ocitli v nouzi.
A právě někde v této čtvrti začíná také příběh povídky Bazén, jednoho z mála literárních textů, které Bob Krčil napsal. Obchodník s koberci Mahmud vypráví autorovi o stavbě bazénu na zahradě svého strýčka v Kábulu. Idylické časy v Afghánistánu ale v roce 1973 končí převratem. Z Mahmuda coby stoupence režimu bývalého krále Mohameda Zahira Šáha se náhle stává nežádoucí osoba a musí ze země prchnout. Povídka českého exulata o afghánském exulantovi vyšla v 80. letech v revue Paternoster, kterou ve Vídni vydával další exulant, malíř, spisovatel a básník Zbyněk Benýšek.
Jaroslav Formánek: Tady se dějou věci
Spisovatel Jaroslav Formánek (1960) odchod do exilu zvažoval řadu let. Rozhodující pro něj byla negativní zkušenost z vojenské služby. Jeho jednotka měla být v rámci operace Krkonoše nasazena v Polsku proti „kontrarevolučním“ aktivitám Solidarity. Nakonec emigroval do Francie v dubnu 1989. Žil v Paříži, kde se živil manuálními pracemi a příležitostnými překlady. Později začal působit také jako novinový a rozhlasový publicista. Od roku 2007 žije v Čechách.
Čtěte také
Do české literatury vstoupil Jaroslav Formánek na konci devadesátých let novelou Dlouhá kakaová řasa, která popisuje rok 1968 v Čechách očima malého kluka. V roce 2001 vydal soubor povídek Beze stop o lidech žijících ve Francii na okraji společnosti. Z této knihy je i vybraná povídka Tady se dějou věci, kterou napsal v Paříži v roce 1990.
Zdeněk Němeček: Vášeň
Zdeněk Němeček (1894–1957), spisovatel, diplomat, legionář a za okupace člen odbojové skupiny Parsifal, byl po druhé světové válce československým vyslancem v Dánsku. V roce 1948 ale na svou funkci rezignoval a s celou rodinou emigroval do Kanady, odkud se poté, co na začátku 50. let začal pracovat jako redaktor ve Svobodné Evropě, přestěhovali do New Yorku.
Zdeněk Němeček patří k několika málo českým spisovatelům, kteří již v padesátých letech na Západě publikovali své prózy česky. Jako ukázku z jeho díla jsme vybrali povídku Vášeň z knihy Vějíř z poledníků.
Lubomír Martínek: Strašný horko, ale žádný teplo
Také pro tvorbu českobudějovického rodáka, spisovatele a esejisty Lubomíra Martínka (1954) má zkušenost se životem v exilu zásadní význam. Dilema člověka, který nikam nepatří, se objevuje v řadě jeho textů. Martínek emigroval v roce 1979 do Francie. V Paříži ve druhé polovině 80. let spolupracoval s Jiřím Kolářem, řídil Edici K a vedle toho vystřídal řadu příležitostných zaměstnání. Živil se jako řidič, stěhovák, malíř pokojů, sociální asistent, stavitel lodí nebo námořník. Tato různá prostředí byla bezpochyby živým inspiračním zdrojem pro nejrůznější postavy a postavičky, jejichž příběhy Martínek vypráví ve svých povídkách. Jedním z nich může být i malý velký údržbář Frank Bowlen z povídky Strašný horko, ale žádný teplo z knížky Let želvy. Frank je ochotný, úslužný a šikovný. V továrně, kde pracuje jako údržbář, je nepostradatelný. V kariéře mu brání jediné – jeho malý vzrůst...
Čtěte také
Jan Čep: Před zavřenými dveřmi
Jedním z těch, kdo museli už po roce 1948 z Československa odejít, aby se vyhnuli komunistické perzekuci, byl i spisovatel a překladatel Jan Čep (1902–1974). Ve Francii, která mu byla druhým domovem a kde měl díky své jazykové erudici a kontaktům z dřívějších dob oproti jiným autorům situaci alespoň o trochu jednodušší, už přesto mnoho povídek nenapsal. Próza Za zavřenými dveřmi je jednou z nich. Jejím tématem je sám exil, ztráta jistoty domova a všech blízkých. Příběh se odehrává v Paříži, kde noční procházka městem přivolává profesoru Pavlu Křížovi vzpomínky na domov a poslední chvíle před emigrací.
Egon Hostovský: Modré světlo
Život spisovatele Egona Hostovského (1908–1973) je spojený hned s dvojím exilem. Začátek okupace Československa v roce 1939 ho přiměl k emigraci do USA. Po válce pobyl v Československu jen krátce a už ho v roce 1948 čekala cesta druhá, přes Norsko opět do USA, kde nakonec i zemřel. Pobyt v exilu měl bezpochyby vliv i na jeho literární tvorbu, na jeho psychologické prózy plné existenciálních nálad, pocitů odcizení, nejistoty a strachu, vyplývající ze statutu exulanta bez možnosti návratu do vlasti.
Z Hostovského próz jsme tentokrát vybrali povídku Modré světlo z knihy Cesty k pokladům z roku 1934. Vypráví o dětech, které touží poznat všechna tajemství světa, toho pozemského, ale i záhrobního. S pomocí knihy o pohanských zvycích a zaklínadel volají mrtvé, aby dostali odpovědi na své otázky.
Čtěte také
Jan Beneš: Svoboda nechodí v rudém šatě
Spisovatel Jan Beneš (1936–2007) byl v polovině šedesátých let odsouzen k pětiletému trestu odnětí svobody za podvracení republiky, kterého se měl dopustit svou spoluprací s exilovým časopisem Svědectví. Po propuštění z vězení odešel v roce 1969 do USA a do České republiky se vrátil až po Listopadu.
Autobiograficky koncipovaná povídka Svoboda nechodí v rudém šatě vyšla v exilovém vydání knihy Banánové sny (1984). V ironické zkratce v ní autor zaznamenává prudce se valící události konce šedesátých let, své věznění, sovětskou okupaci a odchod do exilu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou
Ondřej Kepka, režisér a moderátor


Tajný deník čínské císařovny
Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.