Brabenec, Koch, Bondy, Benýšek a Moník. Poslechněte si povídky pěti osobností českého undergroundu 70. a 80. let

„Cílem undergroundu u nás je vytvoření druhé kultury. Kultury, která bude naprosto nezávislá na oficiálních komunikačních kanálech a společenském ocenění a hierarchii hodnot, jak jimi vládne establishment. Kultury, která nemůže mít za cíl destrukci establishmentu, protože by se mu tím sama vehna­la do náruče. Ale která zbaví ty, kdo se k ní budou chtít připojit, skepse, že se nedá nic dělat, a ukáže jim, že se toho dá udělat mnoho, když ti, kdo to dělají, chtějí málo pro sebe a víc pro druhé...“ To jsou slova básníka Ivana Martina Jirouse z jeho Zprávy o třetím hudebním obrození z roku 1976, v níž definuje postavení společenství, které se do naší historie (a nejen té kulturní) zapsalo jako underground, hovorově androš.

Výběrem próz autorů z „podzemí“ ze 70. a 80. let pokračuje ve vltavské Povídce Léto v undergroundu. Co jméno, to legenda. Bondy, Brabenec, Koch, Benýšek, Moník…

Nejen Brabencovy Sebedudy

Výběr z lyrických próz Vratislava Brabence (1943) představuje saxofonistu legendární undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe také jako neméně výrazného básníka a spisovatele. Vratislav Brabenec je autorem řady básní, písňových textů, próz i divadelních her. V současnosti se věnuje také tvorbě pro děti.

V roce 1976 byl Brabenec v rámci procesu s členy skupiny The Plastic People of the Universe odsouzen k osmi měsícům vězení. Pod sílícím tlakem Státní bezpečnosti se pak v roce 1982 rozhodl s rodinou odejít do kanadského exilu. Oficiálně tak mohly jeho texty začít vycházet až po roce 1989, kdy se také jejich autor – nejprve částečně a v roce 1997 natrvalo – vrátil do Čech. Předtím znali jeho literární dílo jen čtenáři samizdatů nebo exilových časopisů.

Brabencovou první „oficiální“ knížkou se tak stal výbor Sebedudy vydaný v edici časopisu Vokno v roce 1992.

Socrealistické grotesky beatníka Kocha

Dílo českého beatnika a undergroundového básníka Milana Kocha (1948–1974) je i dnes, téměř půl století po jeho předčasném úmrtí, známé jen z malé části z několika po roce 1989 vydaných výborů. Původní rukopisy jeho textů se nedochovaly. Básníkova žena Mirka Kochová jeho dílo v roce 1975 uspořádala do dvousvazkového souboru, který pak v několika exemplářích rozdala nejbližším přátelům. Kopie jednoho z nich je dnes uložená v knihovně Libri Prohibiti a na jejích stránkách bylo také souborné dílo Milana Kocha zájemcům zpřístupněno alespoň v elektronické podobě.

Čtěte také

Pravdivý příběh Plastic People. Ivan Martin Jirous vzpomíná na kultovní hudební skupinu

Známe-li Kocha jako básníka jen částečně, Kocha-prozaika prakticky vůbec. U příležitosti vltavského Léta v undergroundu jsme proto nahlédli do jeho literární pozůstalosti a vybrali z ní soubor drobných textů, „socrealistických grotesek“ Pohádky psance Floyda z roku 1970. Svou hravostí a černým humorem jsou tyto texty blízké pozdějším Pravdivým příšerným příběhům Egona Bondyho, Kochova někdejšího souseda z Nerudovy ulice v Praze.

Pravdivé příšerné příběhy Egona Bondyho

Kontroverzní básník, spisovatel a filozof Egon Bondy (1930–2007) patří k nejznámějším osobnostem českého undergroundu. V „podzemí“ našel své místo i vděčné publikum. Jeho texty vycházely v undergroundových časopisech a sbornících, šířily se v samizdatových edicích. Byl redaktorem časopisu Vokno. Řada jeho básní jako Francovka, Magické noci nebo Podivuhodný mandarin zhudebněná skupinou The Plastic People of the Universe patří dodnes k „undergroundovým hitům“.  

Egon Bondy a Mejla Hlavsa U krále Brabantského v Praze při natáčení dokumentu J. Chytilové The Plastic people of the universe|foto:Miroslav Vránek

Rozverné Pravdivé příšerné příběhy Bondy napsal na Tři krále v roce 1976 a dedikoval je „Lopatkovic holkám“, dcerám literárního historika, kritika a editora Jana Lopatky, Bondyho tehdejšího souseda. Tyto humorné historky jsou vlastně moderní městské legendy. Příběhy se točí kolem Bondyho tehdejšího bydliště v Nerudově ulici v Praze a kromě autora samotného se v nich objevují i jeho přátelé z undergroundu (Jaroslav Kukal, Peťák, Andrej Stankovič). A samozřejmě nemohou chybět ani strašidelné postavy z druhého břehu jako Smrťounek, zazděná jeptiška, požírač psů nebo pohostinský estébák.

Nenápadný Zbyněk Benýšek a jeho Valentýnka

Hravý příběh plný touhy po krásce s červeným baretem, ve kterém hrdina spěchá městem domů, aby tam byl dříve, než dívka zazvoní u jeho dveří, vypráví v povídce Valentýnka malíř, básník a prozaik Zbyněk Benýšek (1943). Poprvé vyšla v roce 1987 v exilové revui Paternoster, kterou autor ve Vídni založil a deset let redigoval.

Zbyněk Benýšek od začátku 70. let prošel celou plejádou exkluzivních zaměstnání. Dělal metaře, skladníka v sile, dělníka v pivovaru, topiče, rekvizitáře u filmu nebo hlídače. Umělecká studia absolvoval, jak sám říká, v pivnicích U čápa, U krále Brabantského, v Demínce a U zlatého tygra.

Čtěte také

Sedmé nebe s Pavlem Klusákem: Šafrán 78 (1/6). Slíbil jsem, že ve Švédsku budu vydávat zakázanou hudbu, vzpomíná Jiří Pallas

Zlomový byl pro jeho další život rok 1977, kdy podepsal Chartu 77. Pod nátlakem StB odešel v roce 1982 do exilu. V Rakousku pak pracoval jako grafik měsíčníku Osteuropa Nachrichten, spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa a věnoval se vlastní tvorbě. Zpátky do Čech se Zbyněk Benýšek vrátil v roce 1992.

V devadesátých letech pro Vltavu připravoval magazín Paternoster, který koncipoval jako aktuální rozhlasovou podobu své exilové revue.

Neser bohy. Příběhy Josefa Moníka

Prozaik a překladatel Josef Moník (1952) je bratrem německy píšící předčasně zesnulé spisovatelky Libuše Moníkové. Publikovat začal v osmdesátých letech v samizdatovém časopise Lázeňský host. V roce 2004 mu vyšla v nakladatelství Paseka povídková sbírka z prostředí pražského undergroundu Neser Bohy. A právě z této knihy jsme vybrali závěrečnou povídku tohoto týdne Zbyněk Rosenkranz na hradbách.

Čtěte také

Za hranicí zákona. Dokument ze služebny Veřejné bezpečnosti v Sokolově roku 1968

Léto v undergroundu ve vltavské Povídce tím ale zdaleka nekončí. V týdnu od 16. srpna vás čeká dalších pět textů, tentokrát od Milana Kozelky, J. H. Krchovského, Filipa Topola, Petra Placáka a Jana Pelce.