Zkouška dospělosti

9. prosinec 2005

U divokého kmene Pygmejů na Nové Guineji stojí na kraji vesnice, tam, kde začíná buš, malá, úplně osamocená chatrč z bambusové třtiny, vymazané vysušenou hlínou. Chatrč nemá okna, jedině nízký otvor, který je vlastně jediným vchodem. V určité chvíli je i tento otvor úplně zavřený. Chatrč připomíná hrob. Jedná se o chatrč zasvěcení. Každý čtrnáctiletý chlapec je zavřen v úplné tmě a přebývá v úplné samotě a mlčení 7 dní. Živí se 7 bulvami vařeného manioku a žízeň zahání 12 zralými plody papáji.

Chlapec nemůže mít sebemenší kontakt s vnějším světem. Má k dispozici provaz upletený z lián. Provaz vede ke zvonci, který se nachází venku. Ve chvíli beznadějného zhroucení anebo nebezpečí může zvonkem přivolat pomoc.

Je to tzv. kalamá - zvonec pokušení. Jestliže chlapec snese izolaci 7 dnů a 7 nocí bez přerušení, bude slavnostně přijat celou vesnicí do společenství dospělých. Složil zkoušku. Naučil se být sám se sebou, mlčet, překonat strach, zamýšlet se. Stal se dospělým člověkem.

Kolik z nás lidí civilizovaných, kteří se cítíme dospělými, se naučilo přebývat v samotě, mlčení, překonat strach? Stále taháme za nějaké zvonce pokušení, které volají na pomoc různé hlasy... Není to známka nedospělosti?

Za jedním mnichem přišel člověk a zvědavě se ptal: "Co pro tebe znamená ticho?" Mnich právě stál u studny a čerpal vodu. Řekl svému hostu: "Podívej se dolů do studny! Co vidíš?" "Nevidím nic, jen zčeřenou vodu," odpovídá host. Chvilku zůstali stát v klidu a mnich za chvíli povídá svému hostu: "Podívej se teď do studny! Co vidíš?" "Teď vidím svůj odraz ve vodě - vidím sebe," volá host. "Vidíš - to je moje zkušenost s tichem: vidím v něm lépe sebe sama," říká mnich.

Ticho k soustředění potřebuje každý, nejen mnich, nejen pygmejský chlapec na Nové Guineji, aby dokázal, že už je skutečně dospělý. Stále s walkmanem na uších či neustále zapnutou televizí nepostřehnu důležité věci pro můj rozvoj a život!

Začínající adventní den může být pro nás třeba vhodnou inspirací, abychom si prohlédli ty svoje "zvonce pokušení", za které máme stále nutkání tahat, protože nevydržíme chvilku zticha, a přitom to tolik potřebujeme!

autor: Prokop Siostrzonek
Spustit audio