Zjevení. Duchovní detektivka ukazuje, že víra mnohdy chodí inkognito

Francouzské drama Zjevení režiséra Xaviera Giannoliho vypráví příběh válečného reportéra Jacqua Mayana, který je požádán Vatikánem, aby se stal členem komise vyšetřující pravost mariánského zjevení kdesi ve francouzských Alpách. Jacque Mayano – v mistrném podání Vincenta Lindona – se právě vrátil z rozvrácené Sýrie, kde ztratil svého nejbližšího kolegu, válečného fotografa.

Xavier Giannoli ve svém zatím nejosobnějším snímku hned v úvodu ukazuje Mayana jako muže sice silného, ale v daném okamžiku ztraceného a dezorientovaného: viděl a slyšel ve válkou a utrpením zmítaných zemích příliš - a přesto se ho to možná až do okamžiku náhlé násilné smrti kamaráda nedotýkalo tak jako nyní. Mayano je člověk vytržený z jistot každodennosti, je to člověk nahlížející do propasti bytí - a právě v tomto rozpoložení přichází překvapivé pozvání z Vatikánu.

Giannoli svoji 137 minut dlouhou duchovní detektivku rozehrává na půdorysu setkání novináře zvyklého pracovat s fakty, který žije v tvrdé realitě světa, s lidmi obývajícími svět víry pro něž jsou mariánská zjevení takřka rutinou a denním chlebem: ať jsou to zbývající členové vatikánské komise, věřící poutníci, místní kněz nebo samotná Anna, dívka, jíž se měla zjevit Panna Marie.

Z filmu Zjevení, režisér Xavier Giannoli|foto: Artcam

Otevřít se neznámému

Zjevení je strhující hned z několika důvodů: kromě skvělých hereckých výkonů v hlavních i vedlejších rolích, nápaditého scénáře, v němž graduje napětí až do překvapivého závěrečného vyústění nebo vytříbeného hudebního doprovodu litevského skladatele Arvo Pärta, který je pro filmaře již dlouhé roky sázkou na jistotu (a zároveň platí za jednoho z nejoceňovanějších skladatelů duchovní hudby), je Zjevení výjimečné svojí schopností diváka nenápadně dovést od reality vnější k realitě vnitřní. Na vnější realitě se můžeme - alespoň zdánlivě - shodnout, protože ji lze osahat, lze ji změřit, zvážit a přesně popsat. Vnitřní realita, svět duchovní, je ovšem mnohem subtilnější, nejednoznačnější a nejistější. A tak zatímco se na začátku ocitáme ve světě, který, ať to zní jakkoli paradoxně, všichni díky médiím známe - totiž uprostřed válečného konfliktu, postupně se tomuto známému světu společně s hlavním hrdinou vzdalujeme. Společně s ním také ztrácíme jistoty našich ustálených přesvědčení, protože svět, v němž žijeme, je daleko složitější a komplexnější, než si po většinu času namlouváme. Vnější konflikty se protkávají s konflikty vnitřními, vzájemně se podmiňují a umocňují - a Giannoli tuto komplexitu lidského života dokázal ve svém Zjevení zachytit a svébytně okomentovat.

Z filmu Zjevení, režisér Xavier Giannoli|foto: Artcam

Herecká zjevení

Hereckému obsazení suverénně vévodí devětapadesátiletý Vincent Lindon, který již několik desetiletí patří mezi francouzskou a potažmo i evropskou hereckou špičku, a jeho protihráčkou je teprve dvaadvacetiletá Galatea Bellugi. Ta svým výkonem v roli mariánské vizionářky potvrdila herecký talent a je takřka jisté, že o ní v budoucnosti ještě hodně uslyšíme. A v nadsázce můžeme rozhodně konstatovat, že ať už zjevení ve filmu uvěříme či nikoli, nepopiratelným zjevením tohoto snímku je právě křehká představitelka Anny Galatea Bellugi.

Z filmu Zjevení, režisér Xavier Giannoli|foto: Artcam

Do kina s vírou

Xavier Giannoli není pro české filmové diváky neznámým jménem. Konec konců jeho předposlední film Marguerite (2015) byl natočen ve francouzsko-česko-belgické koprodukci. Přesto ale jeho zatím poslední snímek může mnohé překvapit. Zjevení je filmem na zcela jiné úrovni: důstojně totiž navazuje na filmová díla zabývající se fenoménem víry, a jejich autoři, ať už to byli či jsou Carl Teodor Dreyer, Andrej Tarkovskij, Martin Scorsese, Carlos Reygadas nebo zarytý ateista Bruno Dumont mohou být spokojeni: Xavier Giannoli, možná aniž by o tom věděl, je jejich velice dobrým a nadaným následovníkem.