Modlitba jako detox. Režisér Cédric Kahn o drogách, víře a filmu Modlitba

Modlitba
Modlitba
0:00
/
0:00

„Modlí se proto, aby přežili,“ říká o postavách svého nového snímku Modlitba francouzský režisér Cédric Kahn. Jeho film popisuje katolickou komunitu, která pomáhá lidem z drogové závislosti. Místo léků ale používá modlitbu a život v pospolitosti. Film letos exceloval na Berlinale a mladý herec Anthony Bajon odvezl cenu za nejlepší mužský herecký výkon.

Část exkluzivního rozhovoru s francouzským režisérem z pořadu Reflexe vám nabízíme i v přepisu. Celý si ho můžete poslechnout v záznamu.

Jak vznikl váš film? Jaká byla jeho původní myšlenka?

Film je inspirován skutečně existující komunitou, která je spojována modlitbou. Jedná se o katolíky, kteří ale nejsou nějakou náboženskou institucí. Pomáhají mladým lidem se závislostmi - alkoholikům, feťákům. Jejich metoda léčby není založena na lécích nebo psychoterapii, ale právě na modlitbě. Povinností každého je žít v komunitě, podřídit se společným pravidlům a modlit se. Víra není povinností, naopak modlitba ano. Víra buď přijde, nebo ne.

Thomas, hlavní postava, věřící není, alespoň ne na začátku…

Na začátku se modlitbám vzpírá, ale postupem času je začíná akceptovat. Asi v polovině filmu mu matka představená ale řekne, že jen dělá, že věří. Že vlastně podvádí. Nelze se přece modlit jen proto, že se ztratil v horách. I když i to je pro mě cesta. Ve třetí části filmu pak vidíme, že dospěl do fáze skutečné víry. I tak si ale myslím, že víra je něco velmi intimního. Nikoho nesoudím, ani nehodnotím míru víry. Víru si každý neseme sami v sobě.

Modlitba

Thomas se rozhodne stát se knězem. Na konci filmu ale vidíme, že láska k dívce změnila jeho rozhodnutí…

Ano, sice si vybral lásku, ale zároveň se víře nebrání. Ve filmu chci ukázat, že víra je něco svobodného. Víra přece umožňuje žít tak, jak chceme žít. Můžeme věřit a nemodlit se, může se modlit a nebýt věřící, můžeme žít nábožensky a nevěřit, nebo můžeme věřit a nepraktikovat. Tyhle všechny varianty jsou pro mě možné a já je respektuji. To co je pro mě na konci filmu nejdůležitější, je svobodná volba člověka. Láska a víra spolu soutěží. Ale nemůžeme nikdy vědět, co vyhraje.

Katolické náboženství vlastně ve snímku používáte k vysvětlení modlitby jako prostředku léčby. Může to být tedy metoda jak uvěřit?

Ne, náboženství je pro mě jen detail. To, co mě zajímalo, je víra a přesvědčení. A na tom můžu stavět různé konkrétní příběhy – lásku, nějaké velké projekty, ambice natočit film, namalovat obraz atd. To je pro mě to, co je mystické. Nemusíme dojít náboženství, v tom všem je ale víra.
Chtěl jsem také zachytit rovnost mezi jednotlivci. Pomoc a skutečné bratrství v komunitě. Nevidíme tady lidi, kteří se modlí ze své pohodlnosti, nebo že by věřili. Modlí se proto, aby přežili.

Modlitba

Jak jste vybíral herce? Jedná se totiž o absolutně neznámé tváře…

Ano, právě proto. Hvězdou filmu je pro mě modlitba. Je to něco neviditelného. V každém herci ale vidíme něco konkrétního, nějaký příběh, který vypráví jejich obličeje. Chtěl jsem, aby film ukázal různé typy, z různých společenských vrstev, bohaté, chudé, míšence, cizince. Samozřejmě jsem chtěl dobré herce, ale zároveň i ty, kteří vypráví něco svým vzhledem nebo gestem. Aby byli uvěřitelní osudem, který ve filmu vypráví.

Mladý herec Anthony Bajon, který za svůj herecký výkon vyhrál letos na Berlinale, je ve své roli velice přesvědčivý…

A přitom on nikdy nezkusil žádné drogy, nekouří. Je to vlastně chlapec „ultra safe“. A přitom propůjčil svůj obličej, své emoce i citlivost téhle roli. Jinak ve snímku vidíme různé osobnosti, někteří jsou věřící, jiní ne. Kdž jsme je natáčel při modlení, rozeznal jsem, kdo je a kdo není skutečně věřícím. Obě varianty respektuji a je dobře, že ve filmu jsou. To je součást komunity.

Modlitba

Vy osobně věříte téhle metodě léčby a návratu člověka do tak říkajíc „normální“ společnosti?

Takové situace nejde jednoduše definovat. A nechci to ani filmem nějak zlehčovat. Je mi jasné, že dostat se z drog je už samo o sobě dost těžké. Nemám na to tak definitivní názor. Já jen skutečně upřímně doufám a věřím, že mladí lidé, kteří vyjdou z takové komunity, si vedou skutečně dobře a to dlouhodobě nebo trvale. Tahle metoda léčby je skutečně drsná. Když jsem mluvil s některými kluky, tak mi vyprávěli, že se skutečně rozhodli k tak drastické metodě, akceptovali ji, i když byly na pokraji šílenství. Prostě si uvědomovali, že je to buď tohle, nebo smrt. Buď se do komunity vrátí, nebo skončí na ulici jako feťáci a umřou.

Spustit audio
autor: Marie Sýkorová

Související