Životní peripetie v zrcadle herecké šatny

Metropolitní léto začalo 21. června ve smíchovském Švandově divadle premiérou Dámské šatny. Název hry Arnošta Goldflama odkazuje k místu jejího děje - herecké šatně, kterou spolu sdílejí čtyři herečky kdesi na oblasti. I když v jejich vzájemné komunikaci je divadelní profese tématem častým, významovou dominantou inscenace není. Tou je konfrontace životních osudů hereček, či přesněji jejich životního naladění. Autorovi nešlo o to vytvořit "divadlo o divadle" a také se nesnaží probouzet napětí diváků tříbením charakterů postav v dramatických střetech. Příběhy a situace, jež čtyři ženy v šatně řeší či znovu ve vzpomínkách prožívají, jsou běžné, až banální a většinou se týkají vztahu k mužům. Co se však autorovi daří a pro co měly velký smysl i interpretky, volně vedené režisérem Jakubem Marečkem, je evokace existenčních pocitů provázejících jednotlivé fáze lidského zrání.

Marie je v podání Zdeňky Žádníkové Volencové takřka alegorií Mládí - plného iluzí, naivity, nadšení i trošku sobecké a zaslepené "lehkosti bytí". Kláru již přepadají pochybnosti - o herecké profesi i sobě samé - a díky nim dozrává (hrají Adéla Kačerová v alternaci s Kristýnou Fultovou Novákovou). Truda je z postav nejplnokrevnější a umožňuje Janě Krausové, aby tuto ženu v nejlepších letech, vyrovnávající se s rozpadem manželství, vykreslila jako rozporuplnou, leč bojující a silnou bytost. Z moudrého smíření s osudem vyvěrá optimismus rázné Lízy, nejstarší z hereček - alespoň v interpretaci Gabriely Vránové, kterou jsem měl možnost vidět. Nepochybuji, že v alternaci Niny Divíškové se mohou v této emblematické figuře Stáří objevit i rysy jiné.

Dámská šatna|foto: Pavel Nesvadba

Kdo by se chtěl přesvědčit, má možnost od konce srpna do 16. září navštívit některou ze smíchovských repríz Dámské šatny.