Život v očích
Robert Sedláček
Rozhovor s poslední pamětnicí Ferdinanda d’Este. V režii autora účinkují Ondřej Vetchý, Martin Finger a Petra Špalková.
Nemocniční chodba, přejdeme během dialogu do nemocničního pokoje.
SESTRA: Máte štěstí. Je při sobě, vnímá.
(Otevírají dveře a vchází do pokoje. Dech staré ženy, pulsování přístroje. Zastavili se. Dívají se na někoho, ke komu cítí nedefinovatelnou úctu. Ticho.)
REPORTÉR: Dobrý den, paní Látalová. … Můžu na ni mluvit?
SESTRA: Paní Látalová, to jsou ti páni z novin.
REPORTÉR: Paní Látalová… víte, že jste už jediný člověk na téhle planetě, kdo na vlastní oči viděl Františka Ferdinanda d’Este? Vzpomínáte si na něj? František Ferdinand d’Este. A jeho žena… madam Chotková… Chotková.
(Naráz slyšíme cvakat fotoaparát. Série snímků…)
SESTRA: To poznáte na očích. Slyší vás, rozumí vám, vnímá vás.
FOTOGRAF: Má nádherný oči. Živý!
REPORTÉR: Seděla jste mu na klíně a on vás měl rád, paní Látalová. A madam Chotková o vás říkala, že lituje, že nejste její dcera.
SESTRA: Ona vás vnímá. Probudil jste ji…
FOTOGRAF: Má nádherný oči.
Osoby a obsazení
Reportér: Ondřej Vetchý
Fotograf: Martin Finger
Zdravotní sestra: Petra Špalková
Autor: Robert Sedláček
Režie: Robert Sedláček
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Zvukový mistr: Radek Veselý, Michal Rataj
Natáčecí technik: Jitka Kundrumová
Produkce: Iveta Tomášková, Jana Knappová
Nejposlouchanější
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Jon Fosse: Syn. Čtyři zlomení lidé a křehký příběh o neúspěšných „pokusech o život“
-
Gilbert Keith Chesterton: Boží trest. Otec Brown pátrá, kdo prorazil záletníkovi lebku kladivem
-
Jack London: Bílý tesák. Nejstarší kompletně dochovaná rozhlasová hra z archivu Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.