Ženy snižují prestiž? Jak Bauhaus dodržoval svůj manifest o rovných příležitostech

Jména jako Mies van der Rohe, Hannes Meyer nebo Paul Klee, napadnou ve spojitosti s Bauhausem skoro každého. Ovšem na Guntu Stölzl, Marianne Brandt, Anni Albers, anebo na slovenskou fotografku Irenu Blühovou si v souvislosti s Bauhausem vzpomene už o dost méně lidí. Walter Gropius sice o Bauhausu v zakladatelském Manifestu píše jako o instituci, kam budou studující přijímáni jen na základě talentu a bez ohledu na věk a pohlaví, ale ženy uvnitř školy rozhodně neměly stejné postavení jako muži.

Ženy snižují prestiž

Bauhaus sice umožnil ženám do té doby nevídaný přístup k uměleckému vzdělávání, nicméně, jak pro BBC komentovala kurátorka a historička Libby Sellers, Gropius se nakonec začal bát, že vysoký podíl studentek negativně ovlivní pověst školy. Počet přijatých dívek byl postupně omezován a většina studentek byla směřována do tkalcovské nebo keramické dílny. To odpovídalo stereotypu, že pro ženy je vhodná práce s textilem a výzdoba interiérů, zatímco architektura, která byla považována za nejkomplexnější obor, je odvětvím určeným pro muže.

Všeobecně známá díla, méně známé jméno

Některé ženy se ale prosadily i mimo tkalcovskou dílnu. Známá jsou například díla Marianne Brandt, která na Bauhausu studovala v kovodílně pod vedením známého designéra a fotografa László Moholy-Nagye a sama pak tuto dílnu vedla.

Ikonickým se stal jí navržený kávový servis, který je z nerezových materiálů a má velmi modernistické tvary. A jedno z jejích děl viděl snad skoro každý, byť asi málokdo ví, že se jedná právě o její výtvor. Jde o sérii stolních lamp značky Kandem, z nichž některé navrhovala sama a jiné ve spolupráci s Hinem  Bredendieckem. Jednouché kovové lampy svým designem inspirovaly i mnohé současné výrobce.

Textilie vás k sobě musí přitahovat, musí vás nutit dívat se na ní znovu a znovu

Významnou stopu v moderním designu zanechala také Gunta Stölzl, která vystudovala tkalcovskou dílnu Bauhausu a pak jí od roku 1926 vedla. Zatímco předchozí vedoucí se soustředili hlavně na to, aby textil dobře působil jako dekorace, Gunta Stölzl se zajímala o moderní technologie jeho zpracování a o nové textilní materiály. Právě ona kladla důraz na to, co se stalo pro bauhausovské textilie typické: jednoduchost, funkčnost a estetické vyjádření odpovídající moderní době – tedy abstraktní design.

Po Guntě Stölzl se do čela tkalcovské dílny dostala Anni Albers, která byla hodně ovlivněná Paulem Klee a v mnoha svých textiliích uplatňovala obdobné principy, kterými se Klee řídil v malbě. Albers původně chtěla studovat ve sklářském ateliéru Bauhasu, ale vedení školy jí tam neumožnilo nastoupit. Nakonec se ale Anni Albers stala jednou z hlavních propagátorek tkaní jakožto uměleckého vyjádření, které je rovnocenné malbě a dalším tradičně uznávaným formám. V roce 1965 vydala knihu O tkaní, kde představuje jeho historii, tkalcovské nástroje a techniky a hlavně význam tkaní pro moderní design a umění. Dílo Anni Albers je aktuálně k vidění na výstavě v Tate Modern.

Poslechněte si celé ArtCafé, kde Markéta Kaňková hovořila s kameramanem filmů Saulův syn a Soumrak.