Že by matky tolik chtěly vrstevníky svých dcer?

7. leden 2005

Další próza úspěšné a plodné spisovatelky Ireny Obermannové vytasila jako atraktivní štít nejen variaci na titul populárního filmu, ale zvolila i čtenářsky lákavé téma. Matky to chtěj taky s podtitulem "místy erotický román o vzpouře jedné ženy" je příběh ženy v mladších středních letech, poněkud unavené dosavadními neúspěšnými vztahy, která zatouží po docela mladičkém cizinci.

Do cesty jí ho přivádí náhoda - hrdinka je matkou dospívající dcery, která odjede na několikaměsíční studijní pobyt do zahraničí a organizační zajištění se děje prostřednictvím dnes opět běžného "handlu": dívka jede do Norska a norský chlapec, u jehož rodiny bydlí, je stejnou dobu zdejším hostem. Hoch se tu ocitne na tuze orné půdě, neboť Matyldě, matce studentky Kateřiny, se zrovna hroutí další vztah, dokonce jí hrozí ztráta zaměstnání. Její život i temperament chce zkrátka nové podněty. Přitažlivý námět, svižně napsaný text. Jako ženské čtení do autobusu skvělé. Jenže Obermannová už prokázala, že umí mnohem víc, že dokáže pro vystižení duševních pochodů a vůbec psychiky ženy nedobrovolně odsouzené k samostatnosti (nebo osamění) využít bohaté vyjadřovací škály; ba co víc - postupů vlastních autorům dobrých psychologických próz. Její příběhy, umně splétané z každodenních dějů i bouřlivých prožívání, působí věrohodně a dokážou přesvědčit. Mohly se totiž stát každému (každé), lze se s nimi tak či onak ztotožnit. Nová próza však leccos z toho postrádá. Autorka je nejpůsobivější tam, kde líčí trable matky nedospělé dcery, zmatky a nejistoty jejich vzájemného vztahu (i niterného trápení). Pokud však jde o ústřední dějovou linku, je to už horší. Budiž, erotickému vzplanutí Matyldy lze snad uvěřit, ale její citová investice do nedospělého kluka je už značně pochybnější a působí místy až křečovitě. Cožpak je vůbec možné, aby natolik propadla strachu z přibývajících vrásek a ubývajících příležitostí? A závěr, ten už je vůbec trochu z říše sci-fi nebo pohádky. Vlastně se nehodí ani do toho autobusu.

I.Obermannová: Matky to chtěj taky
autor: Agáta Pilátová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová