Že by matky tolik chtěly vrstevníky svých dcer?

Do cesty jí ho přivádí náhoda - hrdinka je matkou dospívající dcery, která odjede na několikaměsíční studijní pobyt do zahraničí a organizační zajištění se děje prostřednictvím dnes opět běžného "handlu": dívka jede do Norska a norský chlapec, u jehož rodiny bydlí, je stejnou dobu zdejším hostem. Hoch se tu ocitne na tuze orné půdě, neboť Matyldě, matce studentky Kateřiny, se zrovna hroutí další vztah, dokonce jí hrozí ztráta zaměstnání. Její život i temperament chce zkrátka nové podněty. Přitažlivý námět, svižně napsaný text. Jako ženské čtení do autobusu skvělé. Jenže Obermannová už prokázala, že umí mnohem víc, že dokáže pro vystižení duševních pochodů a vůbec psychiky ženy nedobrovolně odsouzené k samostatnosti (nebo osamění) využít bohaté vyjadřovací škály; ba co víc - postupů vlastních autorům dobrých psychologických próz. Její příběhy, umně splétané z každodenních dějů i bouřlivých prožívání, působí věrohodně a dokážou přesvědčit. Mohly se totiž stát každému (každé), lze se s nimi tak či onak ztotožnit. Nová próza však leccos z toho postrádá. Autorka je nejpůsobivější tam, kde líčí trable matky nedospělé dcery, zmatky a nejistoty jejich vzájemného vztahu (i niterného trápení). Pokud však jde o ústřední dějovou linku, je to už horší. Budiž, erotickému vzplanutí Matyldy lze snad uvěřit, ale její citová investice do nedospělého kluka je už značně pochybnější a působí místy až křečovitě. Cožpak je vůbec možné, aby natolik propadla strachu z přibývajících vrásek a ubývajících příležitostí? A závěr, ten už je vůbec trochu z říše sci-fi nebo pohádky. Vlastně se nehodí ani do toho autobusu.

I.Obermannová: Matky to chtěj taky|foto: vltava.cz