Zdeněk Rotrekl: Přemítání. Esej o významu gesta, kterým vězni zdravili svobodné občany

Zdeněk Rotrekl se narodil 1. října 1920 v Brně. Za války byl totálně nasazen. V roce 1945 začal studovat na Masarykově univerzitě filozofii a historii. V únoru 1948 byl vyloučen ze studia, o rok později byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu s vysokoškolskými funkcionáři k trestu smrti, který byl později změněn na doživotní žalář. Roku 1968 byl rehabilitován a promoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně.

Namačkáni v autobusu v devětačtyřicátém roce jsme projížděli zvolna moravským městem, řidič musel zpomalovat, ba místy zastavoval. Kolem našich okének přecházely stařenky, muži nesli v taškách svou přesnídávku, spěchali do práce, děti se honily po trávníku, a vtom nás to bezhlese napadlo. Zvedli jsme zkřížené ruce pevně spjaté ocelovými pouty tak, aby je každý viděl. Každý z nás měl za sebou již řady měsíců takto prožitých ve zvláštním prostoru a před sebou, počítáno dohromady, vezl autobus k osmi stům let bezdůvodného trestu, v případě dožití.

Od června 1968 byl kulturním redaktorem čtrnáctideníku Obroda, až do jeho násilného zastavení v prosinci 1969. Roku 1971 odešel do invalidního důchodu. Za normalizace působil v několika disidentských skupinách. Po listopadu 1989 opět aktivně vstoupil do veřejného života.