Roland Schimmelpfennig: Černá voda. Hra o odlišnosti a nerovnosti vedle sebe existujících světů

Za teplé letní noci přelezou tajně plot koupaliště na kraji velkoměsta dvě party kamarádů. Holky a kluci, co se nikdy dřív nepotkali. Ani nemohli, protože Frank, Cynthia, Kerstin, Olli a Freddie pocházejí z dobře situovaných německých rodin, mají zázemí, vzdělání a perspektivu. Naproti tomu Leyla, Aishe, Karim, Murat a Mehmet jsou potomky tureckých přistěhovalců a jejich svět je světem jiných zvyků, hodnot i možností. A právě jen ve tmě uprostřed horké noci se mohou jejich osudy nakrátko protnout. Protože všichni mají stejnou obyčejnou touhu ponořit se do černé vody, zaplavat si, bavit se a smát.

Ale kolik z těch náhlých pocitů sounáležitosti, přátelství, kolik z lásky, která se v tu noc narodí, dokáže přežít týden, měsíc nebo rok? Dvacet let?

Z Franka je budoucí ministr, z Cynthie, jeho ženy, ředitelka školy, kam chodí Karimovy děti. Murat zdědil bistro. Leyla prodává v supermarketu. A jednoho deštivého večera potká Frank Leylu na ulici. Oba o dvacet let starší než tenkrát, když se do sebe zamilovali uprostřed omamného léta na koupališti. A každý z nich daleko na jiné cestě, ze které nelze uhnout. Nebo je možné zastavit a vrátit čas?

Jeden z nejhranějších německých autorů současnosti, Roland Schimmelpfennig, dal své hře podobu mnohovrstevné dramatické básně, v níž více než situace vykresluje působivé obrazy a zachycuje křehkou pomíjivost vztahů. Prostý příběh tak nabírá sílu nadčasového podobenství o odlišnosti a nerovnosti vedle sebe existujících světů, o strachu, předsudcích a lhostejnosti, které prohlubují propast mezi nimi. Ale také o lásce a něze.

Text má podobu proudu vyprávění, v němž se prostupují různé časové roviny a mezi nimi vystupují v dialozích střípky událostí dávné letní noci i situací o dvacet let mladších. V rozhlasové adaptaci jsou obě roviny propojeny skrze čtyři hlavní protagonisty, kteří vyprávějí příběh, ale zároveň se ocitají v rolích Franka, Leyly, Cynthie a Karima. Režisér Aleš Vrzák svěřil tento úkol Markovi Holému, Magdaléně Borové, Janě Strykové a Václavu Neužilovi. Vedle nich se součástí obrazů stávají další hlasy, ale také hudba a důmyslný zvukový plán Jana Trojana a Tomáše Pernického. Je načase přelézt plot a ponořit se do tónů i ticha černé vody.