Zapomenutý klenot neortodoxní a stěží kategorizované verze belgického art deca. Nadace královny Alžběty stojí na hranici mezi klasickým a moderním
Návrhem této spektakulární budovy byl pověřen Henry Lacoste (1885–1968), architekt, archeolog a nadšený obdivovatel historie. Lacoste se narodil v Tournai, nejdříve byl formován řemeslem svého otce, který provozoval kovárnu. Později propadl kouzlu klasického umění a architektury, byl fascinován starověkými civilizacemi a antickou tradicí.
Později se zapsal do ateliéru Ernesta Ackera na Královské akademii výtvarných umění v Bruselu a poté odešel do Paříže studovat na Národní školu výtvarných umění. Promoval v roce 1913 a hned poté odešel do Řecka, aby se podílel na archeologických vykopávkách a pracoval na rekonstrukci plánů chrámu v Delfách. Po první světové válce se nakonec usadil v Bruselu. Byl jmenován profesorem na Vyšším institutu dějin umění a archeologie v Bruselu a v roce 1926 se stal profesorem dějin architektury na Akademii výtvarných umění.
Jeho architekturu nelze snadno kategorizovat. Díky jeho hlubokému zájmu o archeologii a starověké kultury formovaly jeho práci eklektické zdroje. V době nástupu progresivního modernismu a standardizace se nebál postavit kostel inspirovaný pozdně belgickým gotickým stylem, nebo výstavní pavilon konžské expozice v Lutychu se silnými vlivy exotiky a původních afrických motivů. Jeho umělecký projev lze přirovnat k u nás velmi známému slovinskému architektovi Jožovi Plečnikovi. Oba využívali neortodoxní postmoderní strategie, ještě dávno předtím než se stala postmoderna oficiálním pojmem.
Interiéry cihlové budovy Nadace královny Alžběty, kterou založila v roce 1926 Alžběta Gabriela Bavorská, manželka dědice belgického trůnu Alberta I., jsou radostnou oslavou materiálů, struktur, barev a ornamentů. Schodiště a vstupní hala jsou pokryty barevnými skleněnými panely, tzv. sklem marbrite, které se tehdy hojně v architektuře využívalo. Vynálezcem těchto skleněných obkladů a zároveň autorem těch v interiéru nadace byl sklářský specialista Arthur Brancart.
Výrazný eklektický koktejl doplňují v hlavní vstupní hale působivá svítidla, která jsou součástí sloupů, připomínajících pro starobylou egyptskou architekturu typické papyrové sloupy. Uvnitř knihovny, která se nachází v prvním patře, je umístěna vyvýšená galerie s dekorací v podobě mosazných mušlí. Druhému zadnímu schodišti pro změnu dominuje velké kruhové vitrážové okno s abstraktní výzdobou.
Nadace královny Alžběty je neopakovatelné mistrovské dílo, ve kterém se propojují vlivy historie i tehdejších art decových inovací a moderního ornamentu. Bezesporu se jedná o jeden z nejoriginálnějších belgických interiérů té doby.
Související
-
Hotel Parco dei Principi. Jeden z nejkomplexnějších projektů Gia Pontiho
Čistá bílé omítnutá architektura zářící mezi tmavě modrým mořem a blankytným středomořským nebem. Takový je hotel Parco dei Principi.
-
Rozzlobený modernista. Neville Gruzman postavil některé z tehdy nejprogresivnějších domů v Austrálii
Proslavil se extravagantním životem a často nelehkou komunikací s klienty. Jeho nekompromisní přístup a absolutní oddanost profesi z něj vytvořily legendu, říká Adam Štěch.
-
Vila Sonneveld. Nejlépe rekonstruované dílo moderní holandské architektury
Za všechny známé vily stačí uvést vilu Tugendhat nebo pražskou Müllerovu vilu. Žádná z nich však nenabízí tak intenzivní a hlavně intimní zážitek, jako rotterdamská vila.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
