Rozzlobený modernista. Neville Gruzman postavil během 60. a 70. let některé z nejprogresivnějších domů v tehdejší Austrálii
Nekompromisní přístup a absolutní oddanost své profesi z něj vytvořily legendu. Kolem Sydney jezdil ve svém kabrioletu značky Rolls Royce a se svými klienty se neváhal kvůli penězům i morálním hodnotám soudit. Gruzman se narodil ruským rodičům v roce 1925 a během čtyřicátých let vystudoval architekturu v tradičním duchu evropských akademií. Po ukončení studia se Gruzman vydal do Evropy a do Japonska, aby prozkoumal avantgardní modernismus a japonskou tradiční architekturu.
Od roku 1952 začal navrhovat převážně obytné domy pro náročné klienty. Jeho výraz spěl k velmi osobnímu stylu, ve kterém se tradiční prvky a řemeslo spojilo s formálním experimentováním a různorodostí materiálů. Mezi jeho nejznámější projekty patří například dům Goodman z roku 1957, inspirovaný tradičními japonskými konstrukcemi. Dům Rosenburg z roku 1966 je pro změnu definovaný několika vodorovnými betonovými platformami a velkoryse prosklenými stěnami. Jeho největším vzorem byl americký architekt Frank Lloyd Wright, kterého bytostně uznával a jeho koncepci organické architektury uplatňoval i ve svých projektech.
Gruzmanův vlastní dům v Sydney není tak známý jako jeho vrcholná díla. Naskýtá nám ale unikátní pohled do architektova intimního soukromí. Byl postaven v několika fázích od roku 1954 až do roku 1994. Jedná se o introvertní uzavřený prostor, zvenčí skromný, zevnitř okouzlující a tajemný. Dům se nachází v úzké proluce ve strmém svahu ve čtvrti Darling Point. Zvenku je obklopen bujnou vegetací. Protínající se dřevěné trámy a cihlové zdivo vytvářejí dynamickou souhru horizontálních a vertikálních forem. Hlavní vchod je umístěn nenápadně ze strany. Úzkým schodištěm se ze vstupní chodby dostaneme na úroveň hlavního obývacího pokoje.
Interiér je rafinovanou prostorovou kompozicí místností různých velikostí, vytvářejících intimní a útulné životní prostředí, osvětlené shora desítkami okenních světlíků, kterými je doslova provrtána celá střecha. Gruzman neopomněl funkční a výtvarné detaily a vytvořil komplexní umělecké dílo. Zábradlí z ohýbaného dřeva, vestavěné skříně či nenápadné dveře vedoucí do tajných prostor.
V nejvyšším patře domu nalezneme prostornou šatnu, jejíž stěny jsou kompletně pokryty zrcadly. Tvoří psychedelický donekonečna se odrážející prostor. Podobnou atmosféru navozuje i plastová růžová skulptura australského sochaře Michaela Kitchinga, kterou Gruzman integroval do prostoru obývacího pokoje. Na konci osmdesátých let přistavěl architekt k domu nové prostory a změnil jeho dispozici. Jedna z ložnic této části je například vybavena růžovým lakovaným dřevěným nábytkem a extravagantní koupelnou s výrazným trojúhelníkovitým zrcadlem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
John Galsworthy: Sága rodu Forsytů. Hvězdně obsazená dramatizace románu nositele Nobelovy ceny
-
Federico Fellini: Lavička v parku. Rozhlasová hra slavného režiséra s Bárou Hrzánovou v hlavní roli
-
Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha. O tragickém míjení povah, srdcí i nenaplněných snů
-
Gustave Flaubert: Bouvard a Pécuchet. Rozhlasová premiéra příhod dvou pařížských písařů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
