Nejlépe rekonstruované dílo moderní holandské architektury. V čem spočívá půvab funkcionalistické vily Sonneveld v Rotterdamu?
Domy – muzea, čili pietně rekonstruované památky moderní architektury, která jsou přístupná široké veřejnosti, dobře známe i z domova. Za všechny stačí uvést brněnskou vilu Tugendhat zapsanou v seznamu UNESCO nebo pražskou Müllerovu vilu. Žádná z nich však nenabízí tak intenzivní a hlavně intimní zážitek, jako rotterdamská vila.
O stavbě vily začal Albertus Sonneveld (1885–1962) uvažovat koncem 20. let. Nějakou dobu ovšem trvalo, než získal ten správný pozemek. Teprve potom se člen správní rady tabákové továrny Van Nelle (nejobdivovanější industriální komplex své doby a dnes památka UNESCO) obrátil na její spolutvůrce. A protože se stavbou zvlášť nespěchal, dal architektům Johhanesu A. Brinkmanovi (1902–1949) a Leendertu van der Vlugt (1894–1934) volnou ruku i čas na to, aby projekt mohli promyslet do posledního detailu.
Strávili nad ním bez mála tři roky, což jim umožnilo podrobně se zabývat i barevným řešením každého pokoje, které hraje stejně důležitou roli jako dispoziční schéma, progresivní estetika nebo spojení interiérů se zahradou. Soukromý i společenský život architekti soustředili do prvního poschodí, kterému dominuje centrální pokoj s pracovnou pána domu, kterou je možné uzavřít skládací stěnou. Na obytné kontinuum navazuje jídelna propojená s moderně vybavenou kuchyní. Pokoje, z nichž každý má vlastní koupelnový kout a je vybaven vestavěnými skříněmi, architekti soustředili do druhého poschodí.
Stavba vily vybavené ocelovým nábytkem z produkce holandské firmy Gispen proběhla v letech 1932–1933. Sonneveldova rodina v domě, který bez větších úhon přežil několik zničujících náletů na město, žila až do roku 1954, kdy byla prodána belgickému státu, jenž zde měl až do roku 1996 konzulát. Nová etapa domu se začala psát roku 1997, kdy jej získala rotterdamská společnost pro historické památky. Následujícího roku zahájila stavební průzkum, na jehož základě vypracovali odborníci vedení Georgem Millerem, projekt restaurátorské obnovy. Vlastní rekonstrukce pak proběhla v letech 1999–2001.
Sonneveldova vila, zapsaná v seznamu holandských pamětihodností jako národní kulturní památka, je spravována holandským Institutem designu a módy, který zde rovněž pořádá výstavy a dělá umělecké intervence.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
