Zabijácké hračky a etika

Její protagonista se jmenuje Ned a princip svého vynálezu přibližuje v prvním dějství svému bratru Danovi prostřednictvím působivé světelné abstraktní projekce, připomínající oživlé islámské ornamenty. A v prostoru jeviště poletují malé vrtulníčky, jakoby řízené jen samy sebou. Dejvičtí opět projevili svou hravost a herec Martin Myšička, pro něhož je tato inscenace režijním debutem, zřejmě zúročil leccos z toho, o čem přemýšlel, když se po absolvování matematicko-fyzikální fakulty UK rozhodl studovat ještě DAMU. Jakkoli totiž mohou být vědecké teorie a vynálezy i esteticky působivé a třebaže emoce provázející jejich zrod mohou být obdobné těm, jež zažívají umělci při své tvorbě, výsledek vědcovy práce může na rozdíl od té umělcovy přinášet milionům lidí nejen radost, ale také smrt. Ned si to díky svému bratru uvědomí a jeho vyburcované svědomí ho vede ke střetům s obchodní ředitelkou společnosti, jež výzkum a vývoj nové zbraně financovala, i se špičkovým rozvědčíkem Brooksem, hájícím státní zájmy.

Do detailu propracované výkony herců jsou psychologicky motivované a přesvědčivé. Pavel Gajdoš v roli Neda mění počáteční euforii mladého úspěšného výzkumníka v odhodlání nepřipustit zneužití vynálezu; a jeho morální vítězství, jež je ale současně i profesním ztroskotáním, interpretuje bez exprese a patosu. Režie i herci sofistikovaně pracují s podprahovými pocity, s náznaky možností, jež se nenaplní. Simona Babčáková coby obchodní ředitelka například působí při přesvědčování Neda velmi svůdně, ale nesvádí ho. Z agenta Brookse v podání Ivana Trojana zase vyzařuje agresivita, která ale nevyústí v násilí, jak divák stále čeká, nýbrž se projevuje jen v neúprosné logice vývodů, jimiž agent tlačí Neda ke zdi. Rozum a emoce jsou v této pozoruhodné inscenaci stejně vyváženy jako etika a estetika či hravost a preciznost.

Krajina se zbraní|foto: Hynek Glos