Za Bachem a Mozartem... do Afriky!

10. červenec 2018
Johann Sebastian Bach

Budeme-li hledat mimoevropské přesahy tvorby J. S. Bacha a W. A. Mozarta, tak určitě nebude nouze o určité asociace.

Například u salcburského rodáka se nabízí „turecké téma“, ale přesahy nemusíme nutně hledat jen v tvorbě a životě skladatelů samotných. Je tu také oblast pozdější recepce jejich hudby.

V případě J. S. Bacha a „černého kontinentu“ je to osobnost Alberta Schweitzera. Tato Akademie z těchto premis vychází a přináší ochutnávku inovativní interpretace klasických děl obou mistrů a k tomu ještě mnoho nových kreativních inspirací. Pořad připravil Viktor Velek.

Impulsem k „africké Akademii“ byla část tvorby francouzského hudebníka, producenta a aranžéra, který je podepsán pod řadou zajímavých hudebních projektů a pro Akademii je tak trochu ústřední osobou. Hughes de Courson byl vůdčí osobností skupiny MALICORNE. Ta od počátku 70. let překvapovala osobitou fúzí folku a středověké hudby, využívala jak tradiční středověký instrumentář, tak i elektrofonické nástroje jako např. syntezátory, elektrofonické kytary, Hammondovy varhany.

Hughes de Courson je podepsán autorsky či producentsky pod celou řadou nahrávek čerpajících z děl velikánů evropské hudby, např. W. A. Mozarta, Antonia Vivaldiho či J. S. Bacha. Produkoval kolem 100 alb, složil přes 20 hudeb k soudobým baletům, často tvoří různé crossoverové skladby pro provedení v Kataru, Vietnamu, Saudské Arabii a v řadě dalších zemí, například v Malajsii, kde již několik let žije.

02132636.jpeg

Hudební ukázky pocházejí z disku LAMBARENA – BACH TO AFRICA. Název bychom mohli chápat i jako slovní hříčku, kdy Bach bychom mohli poněkud zkomoleně číst anglicky jako „back“. Bach do Afriky by se změnil na Zpět do Afriky. Fantazie se ale nebrání ani kombinaci: Bacha zpět do Afriky. Motivací alba bylo vytvořit hudební poctu Albertu Schweitzerovi. A to syntézou hudby jeho oblíbeného J. S. Bacha a hudby Gabonu.

Zde, konkrétně v městě Lambaréné, Schweitzer působil. Slovníky ho charakterizují jako protestantského teologa, misionáře, filozofa, etika, varhaníka a lékaře, za svou humanitární činnost byl v roce 1952 vyznamenán Nobelovou cenou míru! V lambarénské nemocnici působil od roku 1913, na její provoz přispíval získáváním darů a honoráři za své koncerty, na nichž často hrával právě skladby J. S. Bacha.

Po aranžérské stránce je hudební projekt Lambarena společné dílo dvojice Hughes de Courson a Pierre Akendengué. Jak Bachova hudba, tak i gabonská tradiční hudba je v jejich podání jak autonomní, tak i schopná originální syntézy. Zpěvy a nástroje patří nejen evropských hudebníkům s klasickým vzděláním, ale také souborům z Gabonu a několika argentinským hudebníkům.

Barbara Krafft: Portrét Wolfganga Amadea Mozarta

Hughes de Courson se po bachovském projektu Lambarena v roce 1997 obrátil k hudbě W. A. Mozarta, pak po svém zpracoval hudbu Antonia Vivaldiho a v roce 2005 se k Mozartovi vrátil. 

Druhým zdrojem pro Akademii, tentokrát s vazbou na hudbu W. A. Mozarta, byly dva disky, jejichž název v češtině by zněl „Mozart v Egyptě 1 a 2“. Hughes de Courson na těchto nahrávkách dokazuje skvělý cit pro využití zvuků, rytmů a nástrojů soudobé egyptské hudby. V kombinaci s Mozartovou hudbou jde o vskutku nevšední zážitek, který logicky vyústil – jak již bylo řečeno – v natočení druhého disku. Spolupracovníkem mu byl egyptský hudebník Ahmed Al Maghreby, samotná nahrávka je pak svěřena Bulharskému rozhlasovému symfonickému orchestru a 45 egyptským hudebníkům.

Akademie potěší ty, kteří mají rádi nové interpretační přístupy. Umožní jim v hudbě W. A. Mozarta a S. Bacha najít nové překvapivé podněty a bude i seznámení s tím, jak jejich hudba oslovuje současné skladatele.

Spustit audio
autor: Viktor Velek