Mandela Day 2018. Co znamená ubuntu v africké filozofii?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nelson Mandela
0:00
/
0:00

V speciálním vydání Filozofických reflexí se zabýváme africkou filozofií. Při příležitosti konference o africké filozofii, která se konala v Praze pod názvem Asixoxe se autor pořadu Petr Šourek bavil s konžským filozofem Albertem Kasandou a afrikanistkou Alenou Rettovou.

Wiredu, Kwame Anthony Appiah, Nelson Mandela, Jean-Godefroy Bidima a další. Do rytmu současné Afriky nás dostanou hlasy raperů z rapového zpravodajství senegalské televize Journal Rappé.

Možná jste ani netušili, že existuje něco jako africká filozofie. A o to větším překvapením pro vás může být, že v Praze na Filozofickém ústavu působí jeden africký filozof – Albert Kasanda.

Albert Kasanda:

Dobrý den.

Petr Šourek:

Alberte, umíte trochu česky?

Albert Kasanda:

Trochu, opravdu trochu … (směje se)

Petr Šourek:

Co děláte v Čechách?

Albert Kasanda:

Co dělám? Já pracuju tady na České věd akademii – filozofie.

Petr Šourek:

A odkud přesně pocházíte z Afriky?

Albert Kasanda:

Já jsem z Konga. Staré Kongo – belgická kolonie.  

Petr Šourek:

Raději přejdeme do angličtiny, abychom se mohli bavit jednodušeji. Vy tady v Praze organizujete konferenci o africké filozofii. Co si pod tím máme představit – africká filozofie?

Albert Kasanda:

 Ano, organizujeme na Akademii věd ve Filozofickém ústavu konferenci o africké filozofii a letošní téma je kosmopolitismus. Afrika v polycentrickém světě, kosmopolitní tendence na jedné straně a lokální situace na druhé.

Nápad uspořádat konferenci o africké filozofii přišel z Londýna. Češka Alena Rettová tam učí africkou filologii na University of London a před pěti lety přišla s tím, že bychom začali pořádat konference o africké filozofii a dala tomu název Asixoxe, což v jihoafrickém jazyce Xhosa, pokud se nemýlím, znamená “Pojďme spolu mluvit”, a sice o všem, o filozofii…

Petr Šourek:

Asixoxe (pokouší se mlaskat).

Albert Kasanda:

(Směje se) … Asixoxe. Je to z jazyka Xhosa, který tahle mlaská.

Petr Šourek:

Takže bychom název vaší konference měli pěkně vymlaskat Asi-č-č.

Albert Kasanda:

Tak nějak, ale jsou tam dva odlišné tóny.

Petr Šourek: 

Aha, jsou tam dva odlišné tóny, což je pro nás těžké, ale pro mnoho Afričanů žádný problém.

Albert Kasanda:

Ale i jako Afričan si musíte na ty mlasky zvyknout. Když jsem je slyšel poprvé, byl jsem v Johannesburgu a koukal jsem se na televizi a pořád tam mlaskali. Znal jsem to sice z knížek, ale když to pak člověk slyší na vlastní uši, jak lidé mlaskají na ulici, v obchodě, v televizi, je to přece jen na první poslech zvláštní. 

Petr Šourek:

V Africe je mnoho různých jazyků, je to obrovský kontinent s nesmírnou diverzitou kulturní a jazykovou. Když tedy mluvíme o africké filozofii, co máte konkrétně na mysli?

Albert Kasanda:

Často se mluví o Africe, jako by to byla nějaká homogenní substance, a pak ti lidé samozřejmě naprosto ignorují různorodost afrického kontinentu, kde žije spousta různých etnik a mluví se bezpočtem jazyků. Na druhou stranu ale Afrika má i něco, co se dá nahlížet jako společné. Podobně jako se předpokládá, že Češi se zásadně liší od Němců, nebo třeba od Italů, ale nakonec se tomu všemu říká Západní Evropa.

Petr Šourek:

Ano, z většího odstupu všechno vypadá mnohem kompaktněji. A co bychom pak třeba z té západní, evropské perspektivy mohli označit za společné africkému myšlení?

Albert Kasanda:

Možná bychom měli začít nejprve tou evropskou perspektivou, protože z té se Afrika v minulosti, v devatenáctém století jevila jako země dobrodružných výprav, země divochů, kterým chybí kultura a proto je třeba je civilizovat, přiblížit západní civilizaci. Fungovalo to skoro jako obrazový inventář z románů a možná znáte slavný román od Josepha Conrada V ohbí řeky, kde se popisuje území někde na březích Konga…

Petr Šourek

To je V srdci temnoty, Heart of Darkness…

Albert Kasanda:

Ano, V srdci temnoty... Au cœur des ténèbres. A to nám může sloužit jako příklad afrického obrazového inventáře evropské literatury. To je jeden pohled, literární. A pak je tu způsob, jak se na Afriku dívá byznys: Afrika je naleziště uranu, zdroj kobaltu do mobilních telefonů, dřeva na nábytek a koření, kontinent nerostného bohatství, které si můžeme vytěžit.

Petr Šourek:

To je těžařský až kořistnický pohled…

Albert Kasanda:

Ano, a pak je tu Afrika očima charitativního byznysu – Afrika chudých lidí a hladovějících dětí.  A naše představa o africké filozofii odráží všechny tyto pohledy a obrazy.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století ovládla evropské myšlení myšlenka evoluce, například v díle Luciena Lévy-Bruhla – francouzského filozofa, sociologa a v jistém smyslu etnografa, který napsal knihu La mentalité primitive – primitivní způsob myšlení. Lucien Lévy-Bruhl Afričany ani v plném smyslu nepovažuje za součást lidstva, protože nejsou racionální, jsou pověrčiví, a proto nejsou schopni uvažovat na základě západní logiky.

Vyskytly se ale i zcela protikladné postoje, například takový Placide Tempels, který působil jako misionář v Kongu, vydal v roce 1945 knížku Bantuská filozofie (La philosophie bantoue), kde se pokoušel ukázat, že Afričané jsou také lidé a mají vlastní filozofii a dokonce svou metafyziku.

Z těchto dvou pohledů pak povstala od šedesátých let debata o tom, co je nebo by mohla být africká filozofie.

Petr Šourek:

A čím se zabývají afričtí filozofové právě teď nebo řekněme od přelomových padesátých, šedesátých let? S jakými pojmy přišli?   

Albert Kasanda:

Pokud máme analyzovat africké myšlení v jeho kontextu, neměli bychom Afriku oddělovat od zbytku světa, my nebo aspoň já osobně to nedělám, protože spojení a interakce s ostatním světem se nedá odmyslet. Co se pak týče pojmů, například v šedesátých letech první prezident Tanzanie Julius Nyerere přišel s reorganizací společnosti na základě pojmu rodiny. Ve svahili je to udžamá rodinná pospolitost, duch rodiny. Udžamá se hodně diskutovala v africké politické filozofii, zejména v afrických socialistických kruzích.

Petr Šourek:

Čili se jednalo o budování národa, národního státu?

Albert Kasanda:

Ano budování státu, tvoření národa, společenské organizace…

Petr Šourek:

Což bylo v Tanzanii relativně úspěšné.

Albert Kasanda:

V ideologické, teoretické rovině ano, ale ekonomicky Tanzanie dopadla jako skoro všechny socialismy... Dalším podobným a velmi populárním konceptem, který přinesl svěží vítr, je ubuntu.

Petr Šourek:

Ubuntu? Znám ubuntu jako verzi operačního systému Linux, možná to z toho pochází. Co znamená ubuntu v africké filozofii?

Albert:

(Směje se) No ano, když si hledáte na internetu něco o ubuntu, nejdřív vás to nasměruje k tomu softwaru.

Ubuntu se jako pojem dostalo do oběhu na začátku 90. let, když pustili Nelsona Mandelu z vězení a začínali budovat novou jihoafrickou společnost – tu duhovou. V rámci národního usmíření, nalezení spravedlnosti tehdy biskup Desmond Tutu přišel s pojmem ubuntu. Kořen toho slova umntu znamená v mnoha afrických jazycích člověka, lidskou bytost a to u- na začátku ze slova dělá abstraktum, ubuntu je to, co dělá člověka člověkem…

Petr Šourek:

Humanita.

Albert Kasanda:

Ano dá se říct humanita, ale je to lidskost v jistém konkrétním smyslu. Slovo od stejného kořene se stejným významem se pak vyskytuje v mnoha dalších jazycích, v jazyce Nguni, v bantuských jazycích, ve svahili, všude jsou lidé něco jako untu, umtu, moto...

Petr Šourek:

Takže Mandela nebudoval ani tak duhový, jako jednoduše lidský národ, šlo o humanismus.

Albert Kasanda:

Ano, ale nositelem ubuntu byl Desmond Tutu, jemu je připisováno autorství toho pojmu. V ubuntu jde o to, co dělá člověka člověkem. Ubuntu definuje “Já jsem, protože my jsme.” Podle Descarta, podobně jako Descartes řekl Je pense donc je suis – Myslím, tedy jsem.

Petr Šourek:

Desmond Tutu tedy říká Jsem člověk, protože jsme lidé.

Albert Kasanda:

Jsem, tedy existuji, protože jsme tady my. Moje existence závisí na druhých, na společenství. A toto pojetí lidství jako ubuntu má potom vliv na další věci. Například na to, jak chápeme výkon spravedlnosti. Má být spravedlnost jen trestem za přečin, nebo jde naopak o to dostat člověka zpátky mezi lidi, integrovat ho do společnosti? Ubuntu se tak dá použít v politické filozofii, ale také v antropologii, v teologii a i v technologii se vyskytuje, ale původní směřování tohoto termínu je budování nové společnosti, nový humanismus.

Petr Šourek:

Mně nakonec ani to použití označení ubuntu pro distribuci volně přístupného software nepřijde až tak od věci, protože Linux je sdílený software, open-source. Není tohle v souladu s principy ubuntu?       

Albert Kasanda:

Ptáte se vlastně na jednu z nejsložitějších otázek filozofie v Africe. Je filozofie prací jednotlivce, individuálního myslitele, nebo je to společná aktivita celé komunity, celého společenství? To není malá otázka. Protože v západní tradici se filozofie vnímá jako práce jednotlivce…

Petr Šourek:

Individuálního filozofa, myslitele, autora, spisovatele…

Albert Kasanda:

Přesně tak a to do  té míry, že tu vzniká jistá bariéra mezi myslitelem na jedné straně a komunitou, společenstvím na druhé. V Africe je ale komunita všudypřítomná a velice důležitá. Většina myšlenkového bohatství se v Africe objevuje jako společná tradice – přísloví, lidová moudrost, společné zkušenosti.

Dnes se samozřejmě i v africkém kontextu objevují individuální autoři, kteří ale zase spoléhají na sdílenou tradici – často tradici západní filozofie… Čili tato debata, co přináší individuum společnosti a co společnost dává individuu, je v africké filozofii opravdu žhavá. A to je také to, co se skrývá za formulací ubuntu: Jsem, protože jsme

autor: Petr Šourek
Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...