Z Ruska

Valentin Rasputin se narodil 15. března 1937 na východní Sibiři ve vsi Usť-Uda. Vesnice ležela na břehu řeky Angary, na půl cesty mezi Irkutskem a Bratskem uprostřed panenské přírody. Ta vzala později za své, když údolí Angary zaplavila Bratská přehrada a vesničané se museli přestěhovat do obce Atalanka.

Valentinův otec se vrátil z války jako vyznamenaný hrdina a stal se vedoucím pošty, maminka pracovala ve spořitelně. Zvídavý chlapec se brzy naučil sám číst, pak nastoupil v Atalantě do čtyřtřídky. Bezstarostné dětství skončilo, když otci na parníku ukradli brašnu s penězi; byl za to odsouzen do kolymského lágru, a matka s třemi dětmi osiřela. (Po Stalinově smrti byl otec amnestován, vrátil se domů jako invalida a brzy zemřel.) Desetiletého Valentina poslali do usť-udinské internátní střední školy - od té doby se protloukal sám. V roce 1959 absolvoval v Irkutsku univerzitu a stal se novinářem. A začal psát. Nikdy nenapsal román, jeho doménou se staly povídky a novely, v Sovětském svazu mimořádně oblíbené a označované jako vesnická próza. V roce 1967 na základě povídky Peníze pro Marii byl Rasputin přijat do Svazu sovětských spisovatelů - a tady si dovolím osobní poznámku. Autor sám tuto prózu dramatizoval; na žádost vedení jednoho pražského divadla jsem ji někdy začátkem 80. let přeložila do češtiny. Oč v ní jde? V jedné sibiřské vsi, v jediném místním obchodě, zjistí revizor manko. Chybí tisíc rublů, což bylo v době po měnové reformě 1947 celé jmění. Jedinou zaměstnankyní obchodu je Marie, matka čtyř malých dětí; bez zkušeností a většího vzdělání přijala toto místo na naléhání vesničanů. Revizor, pohnut jejím zoufalstvím, slíbí Mariinu muži Kuzmovi, že se vrátí za čtyři dny; pokud rodina nesežene potřebnou částku, musí Marii zatknout. A Kuzna začne shánět peníze. Drama má otevřený konec.

Ředitel pražského divadla mne vyzval, abych stručně shrnula optimistické vyznění díla. Solidarita, řekla jsem, a soudruh šéf se zle zamračil. Bylo to v době vrcholících aktivit polské Solidarity a ta vytipovaná skvělá česká herečka si roli Marie nezahrála. - Ale zpět k Rasputinovi. O Sibiři a jejích obyvatelích psal dál, stal se zastáncem trvale udržitelného života. V roce 1987 získal titul Hrdina socialistické práce, v roce 2000 Solženicynovu cenu. Žije v Irkutsku, navštěvuje často rodná místa. V roce 1980 si zadal s nacionalistickou a antisemitskou organizací Pámjať; dnes tvrdí, že jeho často citované výroky byly vytržené z kontextu a zneužité.

Od roku 2006, kdy při letecké havárii zahynula jeho pětatřicetiletá dcera Marie, Valentin Rasputin nepublikuje. U příležitosti svých 75. narozenin napsal: "Mohlo by se zdát, že dnes už není čemu věřit, ale já věřím, že Západ Rusko nezdolá. Všechny vlastence do rakví nenaženou, ostatně jich stále přibývá. A i kdyby nahnali, rakve by se vztyčily a pustily se do boje za svou vlast. Dosud k tomu nedošlo, ale co není, může být. Věřím, že Rusko zůstane samostatné, nezávislé, s vlastním tisíci lety prověřeným řádem. Ale snadno se v Rusku nebude žít nikdy. Naše bohatství je příliš velké lákadlo."