Yves Bonnefoy a jeho Zá-zemí

Básník, překladatel a esejista Yves Bonnefoy (1923–2016) odešel ve dvaceti letech do Paříže s touhou věnovat se poezii. Nejprve se sblížil se surrealisty, ale již roku 1947 se od nich odvrátil a kritizoval jejich upřednostňování surreálného před prostou realitou. V roce 1947 Bonnefoy publikoval časopisecky cyklus básní s výmluvným názvem Anti-Platon, v němž formuloval ústřední myšlenku své básnické tvorby: odmítnutí světa idejí ve prospěch smyslové skutečnosti. Zahájil tak svou celoživotní polemiku s pojmovým myšlením.

Svou první básnickou sbírku O pohybu a nehybnosti Jámy vydal Bonnefoy roce 1953. Její originalita byla okamžitě rozpoznána a oceněna. Významným obdobím byl pro básníka počátek 50. let, kdy několikrát pobýval v Itálii a kdy nabyl zásadního poznání, že „umění na svém vrcholu může být místem, v němž se prolne tělesné s duchovním“. Prózy z knih Zá-zemí (1972) a Příčná ulice (1977) charakterizuje jejich autobiografičnost, esejistické ladění a básnický styl.

Yves Bonnefoy patří k nejvýznamnějším světovým básníkům 20. století. Ani ve vysokém věku nepřestával tvořit a vydával knihy veršů, monografie výtvarníků a eseje.