WWW - Tanec Sekyr
WWW natočili první video v roce 1993, udělali demo, ale Noční můře opadal po čase z křídel všechen pel a mezi lidmi se dotřepotala. Bylo dlouho ticho. A pak šok. Na Neurobeat už nikdo nečekal a o to krásnější bylo se ho dočkat. Skinhead a Kočičky z prvního dema naznačovaly, že WWW nejsou obyčejní hip hopeři, stejně ale neukazovaly směr, kterým se na Neurobeatu nakonec vydali. Léta strávená po divadlech a v galeriích Sifona a spol zkultivovala a dala jim vyrůst do umělců, kteří nadevše stavějí osobitost. Opakovat něco po někom nebo i sám po sobě je ztráta času. Je Tanec sekyr další úskok šikmo dopředu? Tam kde nikdo předtím nebyl? Ano i ne.
Asi nikdo nečekal, že po tom, co se WWW vydali tak daleko, by teď přišli třeba s čistě hip hopovou deskou a začali samplovat Roye Ayerse tak jako všichni před nimi a okolo nich. Ne, WWW stále loví ruchy ve zmatku světa okolo nich a v chaosu, který se odehrává uvnitř jejich elektronických hejblat. Pak z toho kují hudbu vhodnou k perkusivnímu přednesu básní. Postup z minula tedy zůstal zachován. Jen teď jakoby věnovali víc pozornosti přetváření ruchů v hudbu. Už nejde o to sobě a okolí ukázat, kde jsou hranice, ale spíš předvést, kolik krásy lze nalézt v pohraničí. Když začne žena lízat kost, rozčeří se hladina rybníka, když ochutnáte Karamel nebo se roztančí sekyry, vše je mnohem přehlednější a od prvního momentu uchu libější a bližší než na Neurobeatu. Více tradičních nástrojů. Dokonce zazní i patnáct let puchřící akordeon.
Texty. Ty mohou za celkovou větší prosvícenost desky, přinejmenším stejnou měrou jako hudba sama. Těžko se tomu dá uvěřit. Ostatně i WWW samotní se před necelými třemi lety, když se objevil Neurobeat, přiznávali k tomu, že jejich album je tak temné, protože to prostě jinak neumějí. Že když se pokoušejí být veselí, stejně z nich vyleze přinejlepším jedovatý cynický dvojsmysl. A najednou, kdo by to byl do nich řekl, natočili desku, která se prý líbí i dětem. Typlt dokáže neustále tepat verše, které by obstály i v knize s pevnou vazbou. Navazuje na svou výtvarnou činnost, když se básnivé a hudební podoby dočká urychlování nekonečna, je stejně existenciální a místy rozklepaný jako dřív, ale k vyjádření všech svých myšlenek využívá řadu přesmyček, a her se slovy až říkadlového typu. Je radost to poslouchat a je samozřejmé, že Sifon ve finále jeho "Pojďte všichni, budeme se radovat..." přednáší tónem, který zase schová slunce za mraky, ale to nic nemění na tom, že výsledek je jakoby méně drásavý. Nátlak je stále přítomen, ale není už tolik jednosměrný jako dřív. Prkno, Rýč, Kůň, Velký třesk, Ohni se mnou pojď... těžko vybrat tu nejlepší a nemožno najít špatnou. Tanec sekyr je skvělá deska, jediné co jí možná chybí oproti její předchůdkyni, je onen moment překvapení. Zjevení č. 2, odlišné v jednotlivostech.
Nejposlouchanější
-
Matky a jejich děti. Poslechněte si povídky českých spisovatelů
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.