Winterberg coby starostlivý manžel? Rudišův hrdina získává v novém příběhu další rozměr
Když loni na podzim vyšla česky Winterbergova poslední cesta, první německy psaný román Jaroslava Rudiše z roku 2019, dočkala se zaslouženého kladného přijetí – a to nejen kvůli zdařilému překladu Michaely Škultéty, která za něj byla nominována na Magnesii Literu. Významná ocenění – jak v Německu, tak u nás – přinesla i autorovi, a tak není divu, že se rozhodl titulního hrdinu své dosud nejúspěšnější prózy znovu oživit.
Šedesátistránková knížka malého formátu, která vyšla v autorově domovském nakladatelství Labyrint, zaujme už na první pohled výraznou obálkou a nezvyklým množstvím ilustrací, které jsou dílem etablované německé výtvarnice Haliny Kirschner. Za českým překladem stojí opět Michaela Škultéty, a jak název napovídá, nový Winterbergův příběh nás tentokrát zavede do italského Terstu.
Ovšem zatímco v původním románu Rudišův věkovitý hrdina, stejně starý jako liberecké žároviště a Československá republika, skutečně vyrazil na cestu v doprovodu svého ošetřovatele Jana Krause, v přítomné novelce se vrací do Terstu pouze ve vzpomínkách, když Krausovi vypráví v berlínské hospodě o jedné ze svých tří manželek. Její jméno tu sice nepadne, ale na základě dostupných indicií a četby předešlého románu lze konstatovat, že se jedná o Johannu, poslední z Winterbergových žen a matku jeho dcery Silke. Právě ona totiž později těžce onemocněla – stejně jako hrdinka novely Trieste Centrale, kterou se Winterberg kdysi rozhodl vzít do Terstu. Zachovány tu zůstávají všechny protagonistovy atributy, které známe z Winterbergovy poslední cesty, počínaje specifickým stylem jeho vyprávění a neodmyslitelným baedekrem pro Rakousko-Uhersko z roku 1913 konče.
Čtěte také
Je velmi obtížné odhadnout, do jaké míry může být čtenářský dojem z knihy Trieste Centrale závislý na dřívější četbě Rudišova předešlého románu. Není však pochyb o tom, že obeznámenost s Winterbergovou poslední cestou přidává přítomné novele na zajímavosti a jejímu protagonistovi na plasticitě. Přesto má tato literární jednohubka rozhodně co nabídnout i sama o sobě – vedle svérázného hrdiny a specifického stylu vyprávění je to především zručně načrtnutý příběh o manželském poutu, jehož pevnost se ukáže až tváří v tvář neodvratnému konci. Pro mne je ovšem nová próza Jaroslava Rudiše také nezvratným důkazem toho, jak vděčnou figuru se autorovi podařilo ve Winterbergovi vytvořit a že její potenciál se ani touto novelou ještě zdaleka nevyčerpal.
Související
-
Chodit, kalit, tvořit. Spisovatel Patrik Linhart sepsal své zážitky z ukrajinského Lvova
Severočeský literát a performer Patrik Linhart vydal v nakladatelství Větrné mlýny již třetí podobně laděnou knihu, nesoucí název Jazyk ve lví tlamě.
-
Překročit hranice jazyků a reflektovat dějiny. Cenu Karla Čapka za rok 2022 obdržel Jaroslav Rudiš
Ocenění udílí České centrum Mezinárodního PEN klubu, jehož porota uvedla, že Rudišovo literární dílo je hluboce založené a má mnohé kulturní přesahy.
-
Z vojny doma, přes svou první psychiatrii. Daniel Hradecký vepsal svůj život do Silážních jam
Danielovi Hradeckému vyška v nakladatelství dybbuk kniha s názvem Silážní jámy. Její obsah dává tušit, že Hradecký nadále zůstává prokletým básníkem z českého Severu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
