Výstava Oldřicha Kulhánka v Mánesu

Dvě protichůdné polohy - smrtelně vážná a lehce humorná - jsou v dílě Oldřicha Kulhánka přítomné tedy od začátku, jenom se jejich poměr neustále mění, převažuje hned na jednu, hned na druhou stranu. Často jsou provázané tak těsně, že se prolínají, ve vzácných (nejlepších) případech dokonce prohazují nebo zaměňují. Dobrý vtip přejde v tuhnutí páteře, čirá hrůza se překotí v osvobodivý smích. Náměty kreseb a grafik jsou sice více než třicet let stejné: člověk v obyčejných i výjimečných situacích, ale jejich forma se stále zdokonaluje.Oldřich Kulhánek kreslí a litografuje od poloviny 60. let, od roku 1967 se věnuje i čárovému leptu.

Pro pořádek je asi třeba zopakovat známá fakta. V březnu 1971 byl zatčen a v Praze-Ruzyni uvězněn za hanobení představitelů spřátelených komunistických států, kterého se měl dopustit mimo jiné tím, že zobrazil samotného Josefa Vissarionoviče Stalina. Kulhánkovo stíhání (společně byl postižený i malíř Jan Krejčí) se stalo prvním otevřeným útokem normalizující se společnosti na představitele nezávislé české kultury. Při líčení u Obvodního soudu pro Prahu 10 propadlo jedenáct Kulhánkových grafik - Make up, Hurá, I vy naplňte víru otců svých, Pokušení, Bude stále těžší vyváznout, Svátek neviňátek, Andělíčku můj strážníčku, Záda, Super, Akt a Apokalyptický sen - hrdelnímu trestu. Podle právoplatného rozsudku měly být exemplárně spáleny, ale soudcům to přišlo líto a nakonec je rozkradli.V 70.letech nemůže Oldřich Kulhánek doma vystavovat, ale intenzivně pokračuje v práci na grafických a kresebných cyklech. Pět rozměrných leptů z roku 1973 připomíná anatomické tabule, je na nich oko, ucho, ústa, ruka, atributy lidství vystavené mučení. Zhruba ve stejné době vzniká řada tužkových kreseb kombinovaných s frotážemi časopiseckých reprodukcí, o něco později soubory leptů Situace a Bestiarium. V roce 1980 se účastní soukromého sympozia, které v malé terezínské pevnosti uspořádal malíř a sochař Jiří Sozanský. V první polovině 80. let vzniká deset litografických listů inspirovaných lidskou tváří a 9 grafik podnícených lidskýma rukama.

Kulhánkova výstava v pražském Mánesu je v podstatě retrospektivou. Samozřejmě jsou zde slavné a známé listy z konce 80. let jako Velká žranice, Klauniáda přiblblíků, Úspěšné prase nebo Všechna prasata jsou si rovná, některá rovnější. Cyklus Funny Money vznikl v roce 1993 jako reakce na dvouletou práci na návrzích, přípravě a realizaci prvních českých bankovek. Bláznivé peníze tvoří společenství silné měny - dolar, marka, gulden, rubl, šilink, frank a česká miliónová bankovka. Zvláštní prémií je grafika nazvaná Za všechny peníze, list s variacemi portrétů použitých na českých papírovkách - Svatá Anežka Česká, Ema destinová, Přemysl Oráč, Karel IV., Jan Amos Komenský, František Palacký, Tomáš Garrigue Masaryk a naše paní Božena Němcová, krasavice s odhaleným poprsím.

Oldřich Kulhánek je přesvědčený o tom, že "umělec by měl ve své práci podat zprávu o sobě, o čase a místě, kde žije. Umělec by měl odkrývat přetvářku (či lež) establishmentu, odhalovat, co se děje s člověkem, manipulaci a dehumanizaci člověka. Umělec by měl podat zprávu o duši současníka." - "To, co ve svých obrazech sděluji," říká Oldřich Kulhánek, "jsou problémy, sny, předtuchy, pocity společné Čechovi, Američanovi či Holanďanovi. Svůj sarkastický humor čerpám z nevysychající studnice lidské blbosti, která nezná geografických hranic. Moje téma, má inspirace, je můj život."

Za vlády komunistů jme téměř ztratili schopnost jemnějšího rozlišování, obsah uměldckého díla jsme většinou dokázali vnímat jediným způsobem, jako kritku či zesměšnění totalitní spolčnosti. Umění je naštěstí hlubší a složitější. Kulhánkovo dílo po změně systému nic ze své sdělnosti neztratilo, naplnilo se novými významy.