Pábitelé i Perlička na dně Bohumila Hrabala

Vedle řady obyčejných čtenářů upoutala sbírka Perlička na dně i pozornost tehdy mladých režisérů československé filmové nové vlny. Podle několika Hrabalových textů vznikl povídkový film Perličky na dně. Do Povídky v rámci Filmového léta na Vltavě vybíráme tři zfilmované a dvě, které se do filmu nedostaly. 

Film Perličky na dně se objevil v československých kinech v lednu roku 1966. Jiří Menzel natočil Smrt pana Baltazara, Evald Schorm podle úryvku z povídky Bambini di Praga 1947 Dům radosti, Jaromil Jireš Romanci, Věra Chytilová Automat Svět, Jan Němec Podvodníky a Ivan Passer Fádní odpoledne. Kameramanem, který dal filmům jedinečný vizuální styl, byl Jaroslav Kučera. Hrabalova poetika souzněla s tvůrčím přístupem mladých režisérů a Perličky na dně dnes bývají označované za programový manifest československé nové vlny.

Automat Svět

Příběh z pražské periférie, který začíná nalezením těla oběšené dívky, se odehrává v prostorách libeňského obchodního paláce s občerstvením a kinem, v automatu Svět. Režisérka Věra Chytilová do filmové verze povídky obsadila „něžného barbara“ Vladimíra Boudníka, který zde (v postavě napsané podle něho samotného) vede monolog o své výstavě grafik s názvem Hmatový prožitek fabriky.

Jako „zevloun, který se kouká do výkladní skříně automatu Svět,“ se ve filmu objevuje Bohumil Hrabal. Režisér Jiří Menzel vzpomínal, že mu po natáčení řekl: „Tak já si napíšu, že prší, a pak na mě po tři noci stříkají hasiči. – Už nikdy nechtěl hrát ve filmu, až ve Slavnostech sněženek se nechal uprosit a objevil se asi ve třech záběrech.“  

Fádní odpoledne

Náladová črta zachycuje obyčejné, vskutku fádní nedělní odpoledne v předměstské hospodě, v době, kdy většina štamgastů odešla fandit svému mužstvu na fotbalový stadion. 

Filmovou verzi povídky natočil Ivan Passer. Původně chtěl sice natáčet povídku Automat Svět, ale nakonec se jí gentlemansky vzdal ve prospěch Věry Chytilové. Jeho krátký snímek se nakonec do konečné podoby Perliček na dně nevešel a promítal se samostatně jako předfilm. 

Podvodníci

Tragikomický příběh o dvou starých mužích, kteří chtěli být – aspoň na smrtelné posteli, aspoň na okamžik – někým úplně jiným, než celý život byli. V povídce se Bohumil Hrabal opět představil jako autor hluboce soucitný, ani v nejmenších ale ne lacině sentimentální. 

Filmovou verzi povídky natočil režisér Jan Němec. Spisovatel Bohumil Hrabal se ve snímku objevuje jako zřízenec pohřební služby.

Večerní kurs

První vydání povídky vyšlo v roce 1956 ve strojopisném sborníku Život je všude. Pro knižní vydání v Perličce na dně autor text přepracoval. Je patrné, že povídka má silné autobiografické prvky.

Na pozadí hodiny jízdy na motocyklu v autoškole se rozvíjí dialog instruktora a žáka, kterého učitel jízdy Fořtík oslovuje „Hrabal“. Žák vypráví příhody, které jeho rodina zažila s automobily, a dvojice přitom křižuje Prahou padesátých let. 

Emánek

Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě „pábí“. Takový je i hrdina povídky – Emánek.

Hovorovým jazykem se spoustou slangových výrazů zachycuje Hrabal život z často „odvrácené strany“ a v lidech z okraje společnosti nachází onu pověstnou „perličku na dně“ a proniká tak k pravému, i když v hrubé skořápce ukrytému jádru lidí.