Výběr z denního tisku, 8. srpna

Pondělní listy věnují pozornost páteční premiéře Leoncavalovy opery Komedianti uvedené na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. V titulní roli Cania se představil José Cura.

Helena Havlíková v Lidových novinách píše o „mimořádné události“, argentinský zpěvák má prý roli „hluboce zažitou“ a „temným dramatickým tenorem pěvecky zvládl barytonovou polohu“, včetně „detailního odstínění výrazových nuancí“. Ale měl by si při použití mikroportů „velice hlídat vyváženost rejstříků“ a zvukaři se prý s touto novinkou budou muset naučit „pružněji a detailněji pracovat“.

Jana Machalická se na téže straně spíše věnuje události jako takové: „Premiéra měla lesk společenské události, dostavili se příslušní papaláši, diváci byli nadšení, děkovačka předlouhá, volalo se bravo a mistr se šťastně natřásal. A přesně tohle divadlo potřebuje“ – pokračuje Machalická a pointuje: „Cura pějící v barokní zahradě je vlastně docela ,bomba‘, která město i divadlo přivádí do společnosti prestižních akcí.“

Radmila Hrdinová ke Komediantům v Právu uvádí, že i když míra uspokojení byla různá, zklamaný neodjížděl nikdo. Hodně se věnuje vložené patnáctiminutové artistické vložce, prý tím utrpěla hudební struktura opery. A Cura? „Nepředváděl pěveckou exhibici“, Cania má „dokonale osahaného“ a z jistoty ho nemohly vyvést ani nástrahy krumlovského parku, jimiž recenzentka míní (ano) mikroporty: i Curův hlas prý někdy „zanikal pod halasně a ploše znějícím orchestrem“.

A Věra Drápelová nadepisuje svou recenzi v Mladé frontě Dnes: „Komedianti s Curou jsou letní atrakcí. Nic více, nic méně“. Inscenátoři podle ní „stavěli mnohem víc na všem okolo než na dramatu samém“, nastavením předehry se „rozbila semknutost“ opery, jakkoli „bylo nač se dívat, včetně dvou živých koní“. Cura podle ní „spoléhá na naturalistická, silácká vokální gesta, jejichž efekt není vždy stoprocentní“ – ale jedním dechem dodává, že „o skutečném zpěvu všech zúčastněných si bylo možno udělat jen mlhavou představu, protože mikrofony zkreslovaly“.

Ale dosti mikrofonů a mikroportů.

Pokud budete pročítat noviny křížem krážem, můžete si porovnat, že skončenému Sázavafestu se věnují jak Hospodářské noviny (Helena Kardová píše, že se důraz na zahraniční hosty „vyplatil“, přišlo 17 000 lidí), tak Právo, (Jaroslav Špulák den po konci festivalu sumarizuje, že to byla „oáza dobré zábavy a nálady“ a že Hurts i Alphaville „ozdobili počasí i prostor“.

Hospodářské noviny mají jednu z kulturních stran na téma komiks: Tomáš Stejskal recenzuje film podle kultovního komiksu Captain America. A zatímco píše o zcela průměrném filmu, který nemá jasno v tom, čím by vlastně chtěl být, Lukáš Růžička se věnuje knižnímu vydání: souborné vydání (BB art) se podle něj zařazuje mezi nejdůležitější komiksové publikace letošního roku.

Na závěr si dovolím nahlédnout i na dvě nekulturní strany, ale s kulturními tématy: Hospodářské noviny sledují na dvoustraně „Byznys plus“ možnosti, jak šetřit energii, na příkladu Národního divadla; a v MFD začíná v rubirce Publicistika celostránkový článek Lubomíra Hegela na téma „Strašák multikulti“ slovy Timothyho Gartona Ashe: „Když slyším slovo multikultultura, sahám po – slovníku“.

Což je (bez ironie) ideální způsob; někdy i při čtení novin (také bez ironie).